Stoletá tráva aneb Deníček šílené ředitelky

V Domově pro seniory Krč jsem třetím týdnem a mé počiny jsou spíše seznamovací. Ale v některých případech bylo třeba jednat hned. A přitom taková blbost, řeklo by se…

Tak třeba tráva. Byla rok neposekaná na velkém pozemku, který obklopuje celý domov. Senzace pro každého velkého alergika, včetně mě. Úplně to bilo do očí! Jak se v takovém pralese trávy musí žít klientům, kterým mám zajišťovat důstojnou pobytovou službu? Když jsem se poprvé s klienty setkala, bylo to konec konců jedno z mnoha přání, ta zahrada není posekaná, co s tím uděláte?

Sehnat v této době zahradníky není zcela jednoduché, ale podařilo se.Sekat se muselo na etapy, protože to opravdu bylo sousto… A pak jsem naráz konečně pochopila, proč byl takový problém trávu jednou za čas posekat. Najednou se totiž ukázalo, že bude nutné dosypat zeminu tam, kde jsou hluboké díry. Najednou vyvstala potřeba zastřihnout keře, opravit nebo vyřadit rozbité lavičky, které znenadání spatřily světlo světa. Moji předchůdci možná věděli, co se stane, když posekají, co všechno bude najednou vidět, a tak možná právě proto nesekali.

Snažím se hodně mluvit se zaměstnanci i s klienty. Klienti ve mně zanechávají neskutečně pozitivní stopu. Ráno se mi líbí příjemné pozdravení a zdvořilostní věty o tom, jaké jsme měli sny, nebo zda si konečně na terásce nedám taky „cígo.“ No, nedám, ale ráda popovídám.

Při podobné debatě jsme došli k tomu, že klienti ze zahradnického klubu tahají konve s vodou na zalévání květin. Ptala jsem se proč? „Protože je všechno drahý“. Takže hadice na vodu je drahá a členové zahradnického klubu tak „raději“ necháme tahat těžké konve s vodou… Takže už zaléváme pohodlně hadicí a nebylo to zase až tak nákladné. Už jsem si za to vysloužila i pochvalu a přitom, budu se opakovat, „taková blbost“.

Teď plánujeme, kde budou příští rok bylinky a kde kytky. S klienty jsme vzpomínali na kytky, které nám připomínají příjemné chvíle v životě. Podcenila jsem své diskutéry, tipovala jsem karafiáty. Nicméně jako první zmiňovali pivoňky. Mě napadly hned gladioly, tohle půjde, zahrada, stejně jako domov bude do roka a do dne prostě „vymazlenou zahradou“ týmem klientů a zaměstnanců Domova Krč.

A proč deníček šílené ředitelky? Protože jsem šílená z toho, proč musí přijít nový ředitel, aby si všimnul, že zahrada je neobyvatelná a klienti volají po změně.