Špiclování a nucená správa v sociálních službách

Velká novela zákona o sociálních službách chystá velké změny. Přesněji, chystá je příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí. Velké změny ale zastiňují tři zásadní problémy.

Problém č. 1

Mnoho změn spotřebuje mnohem více peněz. To by nebyl až takový zádrhel, pokud by změny a finanční zátěž byla projednána s ministerstvem financí. A především, kdyby ji finance odsouhlasily. To se však přesně nenastalo. A bez zajištěných financí zbude z velkých změn jedno velké nic, nebo spíše ještě větší problém. Právě ve financování sociálních služeb je snad nejvíce rozporů. O většině finančních toků chce rozhodovat ministerstvo práce a sociálních věcí, tedy velký návrat k centrálnímu plánování. Ministerstvo chce rozhodovat i o garantované síti sociálních služeb, tedy v překladu: budeme hradit jen to, co schválíme. S rozvojovou sítí sociálních služeb se v novele už jaksi nepočítá.„Nemluvte nám do toho, my to za vás od stolu rozhodneme.“

Problém č. 2

Sociální služby kontroluje tzv. „Inspekce sociálních služeb“. Inspektoři se mohou na kontrolu předem ohlásit, nebo také ne. Klasická přepadovka. Ale v pořádku. S tím dobří poskytovatelé sociálních služeb nikdy nemají problém. Změna nastává v tom, že nyní může ministerstvo poslat do sociálních služeb pod skrytou identitou špicla, fízla, práskače nebo jak to nejlépe nazvat. Ptám se, jak bude takový člověk zaměstnán ve státních službách? Jak bude poskytovat informace ministerstvu, pokud na kontrolovaném pracovišti podepíše standardní dohodu o mlčenlivosti? Ptám se, jak bude fízlovi poskytnuta profesní historie, vzdělání a co se stane, když si budeme informace ověřovat? Bude fízl také provokatérem? Bude dělat záměrné chyby? Proč se vůbec ministerstvo snižuje k podobnému návrhu? Je tak moc slabé ve svých kontrolních mechanismech? Proč při podezření, že se v jakékoliv organizaci děje cokoliv, co se neslučuje s právy klientů nevyužijeme přirozenou součinnost s orgány činnými v trestním řízení?

Problém č.3

Nucená správa. Když úředníci ministerstva práce a sociálních věcí usoudí, že jsou porušována práva klientů, že se s nimi jedná nedůstojně, nelidsky nebo nedej bože, pokud jde o život klienta, pak přijde na řadu nucená správa. Místo oznámení orgánům činným v trestním řízení a standardního vyšetřování se prostě změní vedení organizace. Bez ohledu na vlastníka, bez ohledu na potvrzení soudem.

Možná si říkáte, že je to správně, že tady v nedávné době byly nějaké přešlapy, které volají po rychlé akci. Jenže zůstává zásadní otazník. Nucená správa se dá uvalit i na základě pouhé domněnky, že dochází k něčemu nekalému. Prostě to tak bude a nucený správce může hospodařit v organizaci, kterou nakrásně může ve finále i zrušit.

Nemělo by jít spíše o snahu sjednat nápravu s majiteli organizace? Nemělo by se podezření na zásadní porušování lidských práv řešit cestou právě trestního oznámení? Je ministerstvo tím správným rozhodcem? Nepůjde spíše o zkratky typu, ono to tam nejde, vymluvíme se na lidská práva? Nemůže jít v některých případech i o konkurenční boj? Nebo budeme dělat, že na všech postech našich ministerstev pracují jen Mirkové Dušínové? Bude to umět ministerstvo eliminovat? A neměl by tedy o nucené správě přeci jen rozhodnout soud místo státního úředníka?

Na podvýborupro sociální služby a zdravotně postižené v Poslanecké sněmovnějsem minulý týden říkala, že mnoho dobrých změn zastíní právě tři výše zmíněné problémy. Chce opravdu něco ministerstvo změnit? Chce opravdu udělat něco proto, aby bylo v této oblasti lépe?

Mnoho let se domnívám, že právě nápady z pera ministerstva práce a sociálních věcí jsou velmi často nedomyšlené a šité horkou jehlou. Možná i proto, že ministerstvo bohužel neslyší hlasy z řad lidí, kteří služby hledají a z řad lidí, kteří služby dlouhodobě poskytují. Bohužel…