Škola základ života...?

Máme stále plná ústa důležitosti kvalitního vzdělávání pro naše děti. Prioritou mnohých politických stran (alespoň na papíru) je vzdělávání. V době COVIDu jsme podobná prohlášení zřejmě zapomněli.

JE ŠKOLA RIZIKO?

Nikdo neburcuje k návratu dětí do škol. Vždy dojde k nějaké slovní přestřelce, možná občas nějaké ultimátum, a to je konec. Děti sedí doma. Většinou spolu s rodiči, kteří o ně pečují a pomáhají s výukou. Školy jsou dlouhodobě zavřené a oháníme se tím, jak jsme rychle zvládli distanční výuku. Je to skutečně tak? Mají opravdu všechny děti přístup k internetu? A co vlastně dělají děti, které přístup nemají? Jak je možné, že běžné školy jsou zavřeny a speciální školy nikoliv? V čem je rozdíl?

Nikde jsem si nepřečetla žádnou zprávu o tom, že ve velkém měřítku dochází k nákaze ve školách a že největšími přenašeči jsou právě naše děti. Obecně se děti nejvíce nakazí v komunitě mimo školu, což potvrdilo i Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí. Naše děti však zůstávají stále doma.

DOŽENEME TO?

Ti, kteří školy uzavřeli plošně, si zřejmě neuvědomili, že ztrácíme již druhý školní rok našich dětí. Mnozí nikdy nedoženou to, co promeškali. Distanční výuka není rozhodně plnohodnotná. Může sloužit jako doplněk, jako skutečně krátkodobá náhrada, ale ne jako základ! A k tomu už druhým školním rokem.

Děti se neučí, ztrácí sociální kontakt s učiteli, s kamarády. O dopadech na jednotlivé rodiny je snad zbytečné hovořit. Rodiče jsou doma se svými dětmi a jde tedy i o peníze. A to i přes veškeré státní dotační tituly, které (ne)fungují.

Obecně žijeme v neustálých restrikcích. Uzavření škol beru jako jednu z těch zásadních, které mají vliv na budoucí generaci. Nikde nečtu, jaký dlouhodobý dopad uzavření škol bude mít a jak budeme tyto škody chtít minimalizovat. Nikde nelze dohledat, zda se tím vůbec někdo zabývá.

PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA

Moje známá je doma s dětmi. Jedno chodí do školky, ty jsou otevřené. Druhé se učí doma, navštěvuje distančně čtvrtou třídu. Ráno odchod do školky, pak začíná výuka se synem, protože distanční výuka zcela nefunguje. Uvařit oběd, postarat se o domácnost. Odpoledne pro druhé dítě do školky, s dětmi ven. Odpoledne usedá k práci, protože mimo jiné pracuje z domova, a kdyby zůstala na „ošetřovačce“, tak by prostě práci ztratila. Nejde tedy ani tak o možnou momentální náhradu mzdy, jako o ekonomickou budoucnost rodiny. Končí okolo dvanácté v noci. No, a ráno nanovo. 

Tak mě napadá, že v jiných zemích školy nezavírají. A pokud ano, pak jako poslední nejkrizovější řešení s jasným termínem návratu k běžné školní docházce. 

V našich dětech je budoucnost, je zapotřebí děti vzdělávat, pomáhat jim tvořit právě jejich potenciál pro budoucnost. To jsou škody, které už třeba nepůjde nahradit. Je to na nás….