Mlčeti zlato? Právě naopak!

Jdu tak trochu sama proti sobě. Ale jinak to nejde. Pracovníci sociálních služeb z podstaty věci musejí být pod tlakem. Ti dobří to zvládnou bez problému.

Práce v sociálních službách není lehká. Každý pracovník, někdy se jim nesprávně říká pečovatelka, kuchyňka či pomocná síla, pracuje v pobytové službě ve třísměnném provozu. Má na krku obrovskou odpovědnost za několik klientů. Pracuje pod fyzickým i psychickým tlakem.O to je těžší zajistit opravdové srdcaře, které práce bude bavit a klient pro ně bude středobodem služby.Věřte, sehnat a udržet takové srdcaře, je pro každého ředitele naprosto stěžejní a odchod takových lidí pak noční můra. Více než devět let vedu domov pro osoby se zdravotním postižením, jakoukoliv kolizi ve vztahu klient pracovník v přímé péči probíráme, vytýkáme, vzděláváme, pokud jde o závažné pochybení bez milosti propouštím.

Tato práce má svá pravidla, proto i s klienty pracujeme na tom, aby věděli, jak se má pracovník v přímé péči chovat. Klienty stále nabádáme k tomu, aby se nebáli ozvat, pokud ne osobně, klidně prostřednictvím stížnosti, a pokud má obavu, pak anonymně. Spíše se ale snažíme o to, aby se klient nebál a mluvil.

Jsem pár měsíců v domově pro seniory a já si připadám, že jsem opět někde na začátku. Snažíme se motivovat klienty k tomu, aby se nebáli mluvit. Jsme tu pro ně a je někdy až s podivem jakých etických přešlapů se jednotliví zaměstnanci dopouštějí. Klient ovšem mlčí. Bojí se. Sice přesně popíše, co se mu stalo, ale už neřekne, kdo toho byl strůjcem. Přitom jde vlastně o jednoduché stížnosti, respektive jednoduché žádosti ze strany klientů.

Chtěl byste snídat dříve? Zapomeňte! Požadavek na vysazení na vozík, aby klient nejedl na lůžku a odpověď, že takto jedí všichni mě neuspokojuje. Stejně jako když právě není čas na výměnu inkontinenční pomůcky.Tak takhle ne! Jsem na začátku, nicméně se vší svojí urputností budu se svými kolegy pracovat na velké změně. Asi se tedy vymění tým pracovníků, asi to bude ještě bolavé, ale jsem přesvědčena, že to lze. V domově pro osoby se zdravotním postižením se to také povedlo.

Nicméně mě začíná děsit představa, jak to skrytě až neviditelně chodí jinde. Třeba tam, kde vedení nechodí za klienty nebo se prostě moc nezajímá. Každý jeden klient si zaslouží nejenom úctu, ale také porozumění a osobní přístup. Každý klient má svoji důstojnost a my musíme najímat profesionály. Popravdě vůbec to není lehké.