Doba koronavirová zaskočila všechny sociální služby nepřipravené. Není to výtka, není to kritika, je to prostý fakt. Zaskočena byla celá společnost, tak proč by sociální služby měly mít výjimku.
Přišlo něco úplně jiného, než je chřipková epidemie, kterou známe a na ochranná opatření jsme všichni zvyklí.
ŠOK
Nikdo z nás nevěděl, kde přesně začít. Hodně různorodých informací, které se křížily, a dokonce si vzájemně odporovaly.Co zbyde takové organizaci, která přes noc musí zajistit dostatek ochranných pomůcek a přijmou opatření, která dělala problém prakticky celé společnosti. Možnosti, co dělat, jsou jako vždycky jen dvě. Buď svalit hlavu do dlaní a rozplakat nebo se prostě napřímit a jít do řešení po hlavě. Konec konců nejen mě, ale celou řadu mých kolegů v sociálních službách život naučil dělat z ničeho „NĚCO“.
Pokud budu mluvit za náš Domov Sulická. Na mnohá oficiální doporučení jsem měla ze dne na den Domov zásobit na 4-6 týdnů dopředu, zajistit od dezinfekce přes léky, inkontinenční pomůcky až po potraviny vše.Domov jako my, který čítá 170 lůžek a 140 zaměstnanců má vždy „železnou“ zásobu všeho, nicméně při takto masivních opatřeních jsme měli zásoby na jeden až dva týdny. Vždyť vše jde objednat ze dne na den, nepotřebujeme mít velké zásoby, proč taky.
NEJSME V TOM SAMI
Nejhorší bylo zajistit roušky a dezinfekci, které se přes noc začaly platit pomalu zlatem. Zásobování státu, kterým se vládní činitelé v televizi chlubili prostě obratem nefungovalo. Než přišla skutečná pomoc státu, tak jsme si zase museli podat pomocnou ruku mezi sebou. A zafungovala celá společnost. Opět zafungovala neskutečná loajalita Čechů. Najednou jsme k sobě ohleduplní. Najednou, když nám teče do bot jsme to my, kteří umíme pomoci jeden druhému, a vyvíjíme všechno možné proto, abychom pomohli slabším.
KDYŽ NEPOMŮŽE STÁT
Tak velký chaos, nepochopitelná nařízení a doporučení jsem ještě nikdy nezažila. Stejně jako na straně druhé koordinovanost, zdravý rozum a nabídku k pomoci od běžných lidí.Měla jsem a stále mám pocit, že v tom zkrátka nejsme sami. Najednou se dá domlouvat, dojednat a pochopit druhého.
Nicméně čeká nás doba po koronaviru. Budeme úplně jiná společnost, ale chci věřit, že nám zbyde spousta entuziazmu jako doposud. I když nás čekají velmi tvrdé časy. Snad bude i nadále platit otřepané úsloví, že všechno zlé je i pro něco dobré.
