Trochu by se mi chtělo odpovědět nikam. Dokonce ten pocit mám hodně dlouho a není to dobře. V následujících řádcích se proto zkouším zamýšlet, co s tím...
Stojíme často na tom, že jediná a dobrá cesta je takzvaná deinstitucionalizace. Pokud služba není dostatečně malá, tak je šmahem špatná. V překladu to znamená: malá je komunitní, je tam málo klientů, je to více individualizovaná péče.
Velká je v překladu některých lidí velká, ošklivá, někdo říká ústavní a v té je všechno špatně. Pak vzniká otázka, proč se stále staví velké domovy pro seniory a proč byly z deinstitucionalizace vyjmuty. Jen málo se zabýváme tím, jak tak malou službu zaplatíme nebo kde zajistíme personál, který čím je menší služba, tím více potřebujeme zaměstnanců. A zaměstnance jen tak mimochodem nemáme ani ve stávajícím systému, který mnohým „nevoní“.
Hodně se bavíme o tom, že je nutné posílat službu za klientem do jeho přirozeného prostředí. To je asi to nejlepší řešení, které můžeme udělat, ale opět jsme u toho, kde jsou lidi? Kde máme zaměstnance v terénu? Vždyť právě v terénu více než často sanují služby brigádníci nebo dobrovolníci.O ambulantních službách raději pomlčím úplně…
Je to pořád dokola. Systém potřebuje peníze, systém potřebuje zaplatit lidi. Pracovníci v sociálních službách potřebují mít svoji prestiž, potřebujeme nepřijímat pouze ruce na práci, ale srdcaře, kteří mají zájem svoji práci dělat a žít pro ni.
Takové lidi naše země má, jen bohužel utíkají do jiných profesí, protože prostě „kdo maže, ten jede“.
V sociálních službách peníze nejsou a pokud nenastolíme víceleté financování, jasný systém vícezdrojového financování, stát-kraj-obec, samozřejmě zdravotní pojišťovny a donátoři, nic podstatného se nezmění. Začněme vést debatu o možném připojištění.
Bavme se také o možnostech, kdy obec, či kraj může poskytnout určité benefity, například v podobě slevy na jízdném, určité slevy tam, kde vlastní například knihovnu, bazén apod. Neříkám, že to tak musím být, dávám na stůl různé podněty k debatě, protože k debatě jsou, stejně jako je nutné hovořit o vícezdrojovém financování, zásadní tíha financování nemůže být v mnohém pouze na státní kase.
Sociální služby stojí za to je rozvíjet, ale je v prvé řadě nutné systém stabilizovat. Už jen proto, že jako společnost stárneme a sociální služby bude možná jednou potřebovat každý z nás.
