To

Úplně ji vidím. Mám ji před očima, jako bych ji potkávala včera. Doufala jsem, že se mi tato pološílená bytost vykouřila z hlavy a včera jsem ji (tedy její dvojnici) uviděla na titulní straně jednoho časopisu a dočista jsem se zhrozila. Všechny ty šílené vzpomínky na mnohem šílenější ženskou se mi vrátily.

Zkuste si to představit sami (ale pokud nejste pod vlivem čehokoliv, dokážete to jen stěží). Představte si stárnoucí (leč docela udržovanou) ženštinu. S velkou pravděpodobností dosud nepolíbenou (když to řeknu velice hezky a kulantně). Představte si zralou padesátnici v průsvitné halence s obrovským výstřihem, ve velice malinkaté minisukýnce na óbrovských podpatcích. Představte si tvář zahalenou v make-upový popel, kdy skutečné vzezření je ukryto lépe a důsledněji než samotné Pompeje. A teď to ťapká malinkými srandovními krůčky proti vám, piští to hláskem Jerryho z Toma a Jerryho, vykouzlí to na rtech falešný srdečný úsměv (něco mezi úšklebkem Václava Klause a Nesmrtelnou tetou v podání Jiřiny Bohdalové). Představte si něco, co nejen širé okolí, ale i vás samotné přesvědčí  svou afektovanou teatrálností o iluzi, že jste se na TO těšili a že jste rádi, že TO vidíte a budete si s TÍM nyní moci hodinu vykládat.

A pak posloucháte o obrovských úspěších v práci, o skvělých výsledcích v asi šedesáti sportovních disciplínách, které TO provozuje. Jste sektářsky utvrzováni  o jejím skvělém dlouholetém vztahu s chlapem, kterého jí úplně všichni (ano i muži) závidí a který si ji chce vzít, ale když ona pořád neví, ona ho asi ještě chvilku podusí, on ji přeci nemůže mít tak jistou. Nasloucháte vyprávěním o místech na celé naší planetě, kde minulý týden byla a tak dále a tak dále a čas od času se zaleknete, protože si uvědomíte, že máte dokořán otevřená ústa, z vašeho obličeje nepřítomně zírá nějaký debil a chybí jen kousek, aby vám z úst ukápla slina. Rychle polknete, přestavíte obličejové svalstvo do nějakého normálního čitelného výrazu a posloucháte dál.

Příště TO přijede v kvalitním cyklistickém oblečku, má TO helmu, má TO rukavice, má TO boty na SPD, akorát... akorát TO přijede autem. Paradam pam.

Jindy TO zase telefonuje (poměrně nahlas a poměrně blízko) s někým docela významným a důležitým (jako třeba prezidentem Spojených států nebo s Billem Gatesem) a vám zase padá ta brada, jenže zatímco TO mluví s Obamou, mobil, který TO třímá v ruce, začne normálně zvonit. Paradam pam...

A v jiný den TO zase přijde celé v černém, nejtmavější číslo slunečních brýlí jaké existují, v ruce tři krabičky Lexaurinu a hlásí TO, že TO dnes pohřbilo svou milovanou sestřičku. Blbý je, když se týden na to milovaná sestřička staví a na sekretariátu TOMU nechá vzkaz „JESTLI DO TÝDNE NEVRÁTÍŠ, CO DLUŽÍŠ, POTKÁME SE U SOUDU.“ Paradam pam.

A opravdová pecka byla, když TO přišlo jednou zkroušené a nešťastné (já mylně předpokládala, že TOMU umřela sestra) a sdělilo nám TO, že onen nápadník (ano ten dlouholetý přítel, co si ji chtěl minulý týden vzít) se dnes oženil. Paradam pam.

No zkrátka a dobře, časopisy nechť si na titulní strany dávají, koho chtějí a nechť si píší, o kom chtějí. My, kdož potřebujeme trošku rozveselit se dáme touto titulní stranou zlákat a předem přichystaný Dikobraz odložíme, ale obsah a výroky oněch exemplářů netřeba dál komentovat.