Cože? Ty nežiješ podle grafů? No to jsi mrtvej Homolka!

Nejmenovaný politik se vrátil z jednoho z předvolebních mítinků. Seč mu síly stačily, snažil se přesvědčit lidstvo tohoto světa, že právě cesta s ním je řešení, spasení, jediná správná a vydat se jakýmkoliv jiným směrem je neodvratně zhoubné. Vážně se snažil a snad to myslel i dobře. Musí to být fuška a musí mít veřejný činitel jaksi kačení žaludek, aby ustál ataky a oponenturu těch „jinobarevných“. Fuška to nejspíš byla. Po tvrdé řeholi si musel dát sprchu – pořádnou sprchu!

Já teď sedím s novinami v ruce a čtu. Čtu napříč celým deníkem a ničeho konkrétního nejsem lačná. Když jsem uviděla tvář onoho zmíněného, zaujal mě titulek. Inu přejela jsem očima pár otázek a neboť i ty byly zajímavé (a byly by i kdybychom neměli před volbami), začetla jsem se do výroků, úvah a odpovědí pana straníka.

U třetí odpovědi jsem přemýšlela, jestli já a tento muž jsme skutečně téhož druhu, rodu, čeledi a vůbec. Rozdílnost v pohledu na svět a v uvažování o běhu věcí jako takových byl tak propastný, že jsem si musela dát sprchu (a pořádnou sprchu!).

Kdybych byla veřejným činitelem já, asi by mě zajímalo, proč mě tihle milují a téměř zbožňují, proč jsem jiným naopak absolutně lhostejná a proč mě další nenávidí tak, že jsou schopni zmobilizovat své síly i k reálnějším úkonům než jen mlácení hubou v hospodě u piva. Jak je možné, že na jednu a tutéž osobu mohou být tak kontroverzní markantně kontroverzní názory? V čem je jádro pudla? Kde je zakopaný pes? Snad bych si uvědomovala, že laciná skořápka mé politické imunity je nic proti tomu reálnému životu tam venku za okny, za zády ochranky či pod pódiem. A zkrátka bych pátrala po příčině, nahlížela bych přímo i pokoutně do jámy lvové a naslouchala, proč jsem komu takovým trnem v oku.

A teď se na reálné dotazy reálného redaktora reálnému dotazovanému dozvídám, že reálný svět vlastně vůbec neexistuje a že všechen ten humbuk a nenávistná hesla a bouřlivé diskuse na netu a nelichotivé články a zásahy ostrahy a vzdorující davy jsou jen fikcí nás chorých mozků. Dozvídám se, že svět se skládá z grafů, průzkumů, statistik, dotazníků a zase grafů a grafy..., panečku..., grafy ty v tom mají jasno. Okamžitě se mi vybavil Luděk Sobota aneb František v „Jáchyme hoď ho do stroje“ a jeho kondiciogram. Kondiciogram v tom měl rozhodně taky jasno. Scénáristé a režisér filmu nechali nebohého Františka, aby mu život pořádně nabančil a když už pro osudové facky nevěděl, čí je, pochopil, že kondiciogram nebude to pravé ořechové.

Taky se z interview dozvídám, že moderní děti přicházejí předčasně o dětství. Ve věku, kdy mají tahat za sebou kačera, migrují hromadně na náměstí, dělají kravál (a soudím, že na rodiče by měl stát poslat sociálku), neboť umravnit děti a vrátit je zpět do dětské bezstarostnosti musí nebohý politik školením o zdravé výživě a blahodárnému vlivu mléka na zdravý vývoj organismu. Je to od něj šlechetné, neboť plýtvat svým potenciálem na ty, kdož nepoznali dosud té výhody zvané volební právo, by bylo házení perel sviním.

Zvoní telefon. Volá mi nějaká paní Bláža z „kól-centra“ pro výzkum veřejného mínění a připitoměle se uchechtává, zda neruší a může mi položit...

„Rušíte.“ štěknu hned v úvodu.

„Nezlobte se, ale namáhala byste se zbytečně, já teď opravdu nemám čas, na sporáku mi vaří mlíko.“ pokládám telefon a pokračuji ve čtení článku.

Blažena volá v následujících třech dnech ještě jednadvacetkrát. Po dvaadvacátý to nevydržím a nasoptěná doběla po ní řvu její vytoužené odpovědi. Zprvu (cca na prvních 56 otázek) se snažím odpovídat uváženě, pravdivě a s rozmyslem. Přichází fáze dalších cca 136 otázek, u nichž mi žádná z nabízených odpovědí absolutně nevyhovuje, střílím tedy od pasu a začínám se dobře bavit. Poslední fáze tvorby tohoto světa čítá cca 79 otázek, které jsou samy o sobě tak zavádějící a nereálné, že se válím po zemi smíchy, z očí mi stříkají krokodýlí slzy a horko těžko artikuluji, aby mi Bláža rozuměla mé z prstu vycucané odpovědi.

Po hodinovém výslechu mi Bláža uctivě děkuje, přeje hezký den a je ráda, že jsem svou součinností a ochotou napomohla dobré věci – nejnovějšímu předvolebnímu průzkumu.