Rozhodni se sám! - aneb "jak jsme přemlouvali bábu"

Článek jsem napsala a poprvé zveřejnila před více než dvěma lety. Bohužel mám však pocit, že se od té doby mnoho nezměnilo...

V poslední době je v české politice velmi aktuální téma přemlouvání, přesvědčování, ba dokonce i uplácení. Ano, úplatky rozhodně nejsou žádnou novinkou a ani různé nátlakové praktiky nespatřily světlo světa poprvé před několika měsíci.

Změna je v tom, že tohle všechno začíná být jaksi "in". Když jsem poprvé zaslechla o klipu "Přemluv bábu", myslela jsem, že jde o žert. Když jsem se ale seznámila s jeho obsahem a hlavně smyslem, pochopila jsem, že jsem svědkem něčeho, co se mi z duše velmi příčí. A sice nátlaku.

Moji prarodiče byli vždy příznivci komunistické strany. To, že strana o tyto hlasy přišla, není zásluha mého přemlouvání, ale fakt, že bohužel již nejsou mezi námi. Moji prarodiče vyrostli v extrémní chudobě a v době, kdy se dostali k moci komunisté, se jejich život začal konečně měnit k lepšímu. Získali normální práci, bydlení, mohli založit rodinu, věnovat se koníčkům. Do té doby jen sloužili na panství a nikdo se s nimi nemazlil.

Pokud se někdo děsí a nechápe, jak něco takového mohu napsat, prosím ho, aby si uvědomil, že žijeme v demokratické společnosti a každý má právo na svůj názor.

Ne, opravdu nehodlám psát oslavnou ódu na téma komunisté. Tito lidé volili jak volili a měli pro to své důvody. Nikdy bych si nedovolila jim je rozmlouvat. Diskutovat možná ano, ale rozhodně ne přemlouvat.

Obdobné tendence jako "Přemluv bábu" jsem zaregistrovala také u hudebníka Davida Kollera, který používal pro svou agitaci také velmi vulgární výrazy. Nabízet za hlas lístek na svůj koncert už navíc lehce zavání úplatkem, co myslíte? No dobře, je to na hraně, ale stejně...

Nezůstanu ale pouze u pravice a podívám se také na skok do ČSSD. Pokud je skutečně pravda, že nabízí jak za hlasy ve volbách tak za členství nějaké ty stokoruny, musím pouze s lítostí konstatovat, že zřejmě nemá moc co nabídnout ze svého programu, když si přízeň musí kupovat.

Byla bych ráda, kdyby si každý uvědomil, že jeho názor je jeho výsostné právo. Dále také, že se nevyplácí před závažnými fakty strkat hlavu do písku. Je potřeba si uvědomit, co cítím, jaké myšlenky jsou mi vlastní a dát to najevo. Nenechat se zmanipulovat a tvořit tak snadno zpracovatelný nemyslící dav. Použít svůj názor k tomu, abychom mohli spoluvytvářet realitu, která nám bude více vyhovovat.