Komu to je málo, může si dát pivo s příchutí mletých velrybích kostí či uzených velrybích varlat anebo shnilého žraloka. Říkáte si, co to jako má znamenat?
Řeč je o islandském svátku Þorrablót, přesněji o jeho části Þorramatur. A matur znamená jídlo.
Tento svátek začíná ke konci ledna a co se týče pokrmů, tak je v něčem podobný české zabíjačce. Ovšem opravdu jen v něčem. Další rozdíl je pak v tom, že se používá skopové a jehněčí maso.
Þorri je název 4. zimního měsíce staroseverského kalendáře, který začíná v pátek 13. zimní týden, tedy mezi 19. a 25. lednem. Samotný název pochází z veršovaného starého rukopisu pravděpodobně z konce 12. století.
První den tohoto měsíce se nazývá bóndadagur. Bóndi znamená sedlák, jde tedy o oslavu pánů usedlostí. Ženy sedláků v tento den dávají svým mužům květiny, různě jim podstrojují a jinak se o ně dobře starají.
Svátek Þorrablót je znám od 19. století, není zcela jasné, zda v té době vznikl, či došlo k jeho oživení z dřívější doby, protože pojem Þorrablót je zmiňován i ve středověkých zdrojích.
A jak vlastně takový Þorrablót probíhá?
Lidé se sejdou, často jsou na programu nějaká zábavná čísla, tančí se tradiční tance, recituje poezie, žertuje se, hodně se zpívá. Každá oblast má svůj místní humor, své příběhy, které skoro všichni znají.
Þorramatur, můžeme říci sváteční hostina, je známa od první poloviny 20. století. V roce 1950 byl v tomto období často nabízen "bufet" , "islandské jídlo" či "islandské pokrmy na starý způsob". Svátek připomíná Islanďanům jejich kořeny a je významným nositelem islandské tradice.
Jednotlivé druhy pokrmů jsou tedy připravovány již po staletí. A jakéže to tedy přesně jsou? Když se podíváme na obrázek nahoře, bráno zleva doprava odshora dolů:
Uzené skopové nebo jehněčí maso - hangikjöt, beraní varlata nakyselo - súrsaðir hrútspungar, játrovka - lifrapylsa,krvavý prejt - blóðmör či slátur, kvašený žralok - kæstur hákarl, vařená ovčí hlava - svið.
Druhý talíř pak žitný chléb - rúgbrauð, "placatý" chléb - flatbrauð neboli flatkaka, což je tradiční islandský chléb, vzhledem připomínající palačinku pečený na plotně, servírovaný s máslem a tenkým plátkem uzeného.
Dále je třeba jmenovat zejména sušenou rybu, často je to treska - harðfiskur, sledě - síld, "listový" chléb - laufabrauð a tlačenku či huspeninu z ovčí hlavy - sviðasulta.
Většina pokrmů je vyrobena z ovcí, beranů či jehňat, dále je zpracováván žralok grónský. Záměrně neříkám z ovčího masa, protože se spotřebuje skoro všechno, zdaleka nejen maso. I když to může mnohým znít odpudivě, je to pochopitelné.
Island byl po řadu staletí zdaleka nejchudší zemí Evropy. Při čtení starých textů se nezřídka setkáváme s dlouhými obdobími hladu, kdy nakonec lidé snědli své jediné boty (!). Pak si lze snadno představit, jakou pochoutkou musela být například beraní varlata či fermentovaný žralok.
Hojně se pije tradiční kořalka brennivín.
Dosud jsem se věnovala typickým a nejběžnějším pokrmům svátku Þorrablót. Výčet zdaleka není konečný, někdy lze na tabuli nalézt také např. jídlo z tuleně. A dost často z velryby.
Island jako jedna z mála zemí na světě loví velryby a to včetně ohrožených druhů, jako je např. plejtvák myšok. Právě tento druh kytovce je používám pro výrobu piva, které zmiňuji v úvodu článku. Malý pivovar se snaží zaujmout tímto kontroverzním pivem již druhým rokem - loni to bylo pivo Hvalur 1 (hvalur znamená velryba) s přídavdem kostní moučky a letos Hvalur 2, do kterého přidává velrybí varlata uzená na ovčím trusu.
Teď z trochu jiného soudku. V současnosti už je pamatováno i na vegetariány. Na trhu se objevila vegetariánská tlačenka.
Na závěr přináším několik názorů samotných Islanďanů na tento svátek. Obecně lze říci, že svátek jako takový mají rádi skoro všichni bez ohledu na věk. Co se týče tradičních jídel, tak větší oblibu mají u starší a střední generace, zejména ta v kyselém nálevu či kvašená už mladším příliš nevoní.
Guðrún: Þorrablót se mi líbí, chutná mi všechno jídlo až na žraloka, protože je strašně moc cítit a to mi při jídle vadí. Můj muž tyhle jídla nemá rád, ale dá si uzené, ovčí hlavu či beraní varlata.
Ragnar: Þorrablót mám rád, i když teda nejím všechno, co je na svátečním stole. Laskomina je pro mě sušená treska a chutná mi i tlačenka. Sváteční pivo je každým rokem silnější.
Eygló: Poslyš, zrovna jsem včera na jednom byla! Chutná mi jídlo v kyselém nálevu, teda většina z něho (ne to, co je moc tučné). Pak mi moc chutná žralok. Nejčastěji tyhle jídla jím jednou ročně s lidmi z práce, což je vždy dobrá zábava. Mladší generace v mé rodině nechce jídlo v nálevu, jedí jen uzené věci.
Ágústa: Tohle jídlo mi vůbec nechutná, ani jsem na Þorrablótu nikdy nebyla.
Jósep: Þorrablót mě baví velice, nejzábavnější je jídlo a společnost, která se u jídla sejde.
Edda: Na Þorrablót jsem byla tak málo, že ani nemůžu říct, jestli mě to baví nebo ne. Ale myslím, že je to zábava - prostě potkat se s lidmi, pobavit se, zachovat tradici... i když já nejsem ten správný nadšenec.
Vagerður: Ne, nechodím na Þorrablót, jídlo mi nechutná, jím jen uzené maso a sušenou rybu a ostatní mi přijde odporné. Ale když jsem byla mladší, někdy jsem šla jen tak se bavit a to jsem si dala jen tu rybu a uzené.
Zdroje:
http://www.arnastofnun.is/page/thorrablot
http://is.wikipedia.org/wiki/Þorri
http://uppskriftir.freisting.is/view_page.php
http://is.wikipedia.org/wiki/Þorramatur
http://en.wikipedia.org/wiki/Þorramatur
Dále pak hlavně rozhovory s Islanďany.
