Proč jsem se rozhodla nepsat o islandských negativech

Možná si někdo řekne, že jsem zejména za poslední rok samé pozitivum co se týče Islandu. Že to přeháním a všechno nemůže být jen krásné a úžasné. 

15 důvodů, proč se nechat inspirovat Islanďany, jak jim to pěkně jde s tím ovocem, přestali tloustnout... A to ještě nevíte, co chystám jako další článek :-)

Opravdu ale všechno na Islandu není jen růžové a já to dobře vím. S Islandem jsem se poprvé seznámila v době počátku krize v roce 2008. Tehdy jsem toho moc pozitivního neviděla.

I když do paniky měli Islanďané daleko, přece jen nikdo nevěděl, co bude dál, co se změní, co zůstane... Pád bank, obrovský nárůst zadlužení díky půjčkám v cizích měnách, zvýšení nezaměstnanosti... no ideální doba pro poznávání nové země :-D

Čas plynul. Islanďané se učili žít trochu jinak než byli zvyklí a já se snažila poznávat tenhle mikrosvět. Postupem času jsem začala vnímat Island jako celek.

Protože vím, jak snadno vznikají nedorozumění a nepochopení, jsem se špatnými stránkami opatrná. Některé věci mohou vytržené z kontextu nadělat spoustu škody. Takže vím o řadě negativ na Islandu, mohla bych o nich psát stejně tak, jako píšu o pozitivech nebo věcech neutrálních. Pokud se do toho někdy ale někdy pustím, vezmu to pořádně od podlahy, abych se pokusila příblížit specifické podmínky života na ostrově a aby čtenáři mohli vnímat různé souvislosti. 

To jenom tak na vysvětlenou... před pár měsíci jsem naznačila článek o islandských negativech a kde nic - tu nic. Takže proto.