Islandština - latina severu

(Článek z roku 2010). Když jsem se poprvé s touto řečí setkala, byla jsem šokovaná její složitostí. Po prozkoumání základních faktů jsem si vytvořila názor, že je to vlastně taková latina severogermánských, či snad dokonce všech germánských jazyků. Kromě faerštiny, která je jí poměrně dost podobná (asi jako čeština polštině), a je také dost složitá, patří mezi severogermánské jazyky ještě dánština, norština a švédština, které jsou si vzájemně velmi podobné, (jako čeština se slovenštinou), pouze dánština má odlišnou výslovnost, jsou však mnohem jednodušší.

Islandština je totiž vlastně z velké části staroseverština, kterou mluvili Vikingové. Někteří z nich odešli na Island, zejména z území dnešního Norska. Odnesli s sebou tuto řeč, která se dále částečně smísila s jinými jazyky, ale nijak zásadně se nezměnila. (Ke změnám došlo také, ovšem dnešní podoba je téměř totožná s jazykem 16. století). Teprve před několika dny, když jsem našla v centru Reykjavíku zapadlý antikvariát a objevila v něm několik učebnic, jsem zjistila, že přesně tento termín - islandština-latina severu - byl použit v jedné publikaci zabývající se islandským jazykem. Ale tato paralela je zřejmě nasnadě a předpokládám, že se s ní ještě setkám.

Učení cizích jazyků mě bavilo od první chvíle, kdy jsem se s ním setkala. Tehdy to byla němčina, o pár let později angličtina. Třebaže na rozdíl od většiny Čechů, které znám, mám němčinu ráda a bavilo mě se ji učit, přece jen jsem cítila rozdíl, když jsem se seznámila s angličtinou. Ta mi byla jaksi bližší, mohla jsem u ní víc používat cit a tak bylo snazší se ji učit. V době, kdy jsem se setkala s islandštinou, jsem za sebou měla již dlouhou cestu, kterou jsem urazila směrem k tajům angličtiny a také několik dalších, více či méně úspěšných pokusů o zvládnutí dalších jazyků.

A islandština mě skutečně oslovila. Každý jazyk, který jsem se začala učit, mi přišel zajímavý a zábavný, ale tady jako bych vnímala ještě něco navíc. Vlastně tak, jako jiné jazyky, které jsem si na základě různých důvodů vybrala, mě tenhle příliš nenadchl. Převažovaly myšlenky typu - a to si přítel musel vybrat zrovna zemi s nejtěžším jazykem?! (od něj vzešel prvotní popud jet na Island), případně - ale vždyť ji používá jen 300 tisíc lidí! Jednoduše řečeno, racionálně a logicky vzato, žádná výhra. A stejně jsem se ji chtěla začít učit a dokonce jsem nabyla zvláštního dojmu, jako bych ji už někdy uměla a že si ji jenom oživuji. (Připomínám, že je to pouze pocit, tak lehce mi učení, zejména na začátku, nešlo ani náhodou).

Jelikož neexistuje (tedy před rokem tomu tak bylo) v České republice žádná učebnice, lovila jsem první informace na internetu. Pár jsem jich našla, zejména obecné, nějaké ukázky, základní fráze a také kurz vytvořený Islandskou univerzitou, který se mi vcelku líbil. Pak mi přítel přivezl z jedné své pracovní cesty učebnici Teach Yourself Icelandic a já byla nadšená. Okamžitě jsem se začala učit.

No něco jsem se opravdu naučila, ale v momentě, kdy jsem se dostala do styku s každodenní mluvou Islanďanů, jsem byla ztracená. Nerozuměla jsem nic. A co bylo ještě horší, většinou jsem ani neslyšela hranice mezi jednotlivými slovy. Je to totiž řeč neskutečně rychlá, rychlejší než italština nebo ruština a co víc, spojuje slova v jednolitý tok hlásek. Docela dlouho trvalo, než jsem začala mít pocit, že začínám něco umět. Bylo to způsobeno zejména mým pracovním vytížením, neměla jsem prostě čas ani sílu se víc učit, i když snaha tu byla pořád a trochu jsem do sebe dostávala i tak, ať aktivně nebo hlavně pasivně.

Připadá mi, že jsem hodně měsíců byla jako převrácená nádoba, která má pootevřené víko. Snažila jsem se něco do té nádoby dostat, ale pootevřeným víkem to nebylo snadné a navíc se většina pořád sypala ven. V momentě kdy skončila sezona, navíc se sešly ještě další faktory (o tom třeba jindy) a já byla najednou bez práce, jsem se mohla do studia pustit pořádně a něco se změnilo. Nebylo to tedy tak jednoznačné, ze dne na den, cítila jsem už nějakou dobu, že moje mozkové závity se adaptují víc a víc na tuto zdánlivě zlomyslnou řeč, také díky přítelkyni učitelce, manželky mého šéfa v hlavním zaměstnání.

Ale stalo se to, že jsem cítila, jak se mi podařilo nádobu postavit a víko začalo plnit svou funkci. Otevřené dokořán v době plnění nádoby a naopak pevně těsnící po zbytek času. Už na počátku svého pobytu na Islandu jsem pochopila, že pokud mi mají Islanďané rozumět, musím jazyk spíše procítit než dokonale vyslovit. Často se mi stávalo, že jsem větu řekla správně, ale přesto mi nerozuměli. Byla jsem z toho nešťastná. Když jsem se začala více soustředit na melodii a ne na jednotlivá slova a písmena, situace se zlepšovala.

A ještě jednu věc jsem pochopila. Islanďané jsou zvyklí obdivuhodně drmolit a spojovat slova. Pokud je slyší odděleně, často nerozumí. Takže pokud chcete, aby vám domorodec rozuměl, osvědčil se mi následující postup: 1) naučit se daná slova, věty, fráze, které potřebujete nebo chcete použít, 2) naučit se je spojovat tak, jako oni a nerozdělovat je, 3) soustředit se na melodii daných vět a kopírovat ji, jak je to jen možné, 4) věřit si a při vyslovování myslet na obsah dané věty (můžete myslet klidně v češtině, jde o to, že ve velké míře reagují také na neverbální komunikaci, která projev doplňuje).

Ještě jednou se vrátím k nadpisu Islandština - latina severu. Latinu jsem se také 4 roky učila. Nemohu sice bohužel říci, že umím latinsky, stejně ale nelituji. Protože i když nepřeložím souvislý text, dovedu se zorientovat v psané podobě jazyků jako je italština či španělština. Latina však neovlivnila jen románské jazyky, takže mi poskytuje často vodítko v téměř každém jazyce, dokonce i v islandštině. A když je tato řeč latinou severu? No tak je jasné, že jakoukoli jinou řeč z téhle oblasti (kromě finštiny) se budu učit, bude mi jednak připadat velmi jednoduchá a také pro mě skutečně jednodušší bude.

A na závěr vás naučím slovíčko, které se v poslední době vyskytuje téměř v každém rozhovoru. Kreppa - krize (vyslovuje se jednoduše - krepa). Docela hezké slovo, nemyslíte? Takže až na vás zase někdy dolehnou důsledky ekonomické krize v jakékoli podobě, můžete si vzpomenout na kreppu a třeba se vám podaří brát je aspoň trochu s humorem…

To vám přeje také kreppou zasažená

Lenka (příjmení tu na Islandu nehraje absolutně žádnou roli).