Roklina Suchá Belá patří mezi nejkrásnější rokliny, které nabízí Slovenský ráj. Průchod roklinou je zabezpečen systémem žebříků, můstků, lávek či stupaček. Patří mezi náročnější turistické trasy, ale poskytne neopakovatelné zážitky. Za důležité považuji podotknout, že se jedná o jednosměrnou trasu.
Jelikož půjdeme většinu trasy v těsné blízkosti potoka, nesmíme zapomenout důkladně impregnovat turistickou obuv. Manžel tuto túru charakterizoval jako krásnou procházku poblíž koryta malého potůčku, který sotva olizuje kameny. Těším se.
Startujeme v Podlesku. Od rozcestníku jdeme směrem k jihu a dostáváme se k ústí rokliny. Potok nádherně šumí a už po několika minutách cítím, že to bude dokonalý balzám na duši. Potok, les a čerstvý vzduch, to je to pravé pro člověka žijícího ve městě.
Přechod první částí rokliny je usnadněn dřevěnými můstky. Jsou však i úseky, kde tyto můstky uhnily anebo jsou zlomené. Místy se brodíme potokem, není jiné cesty. Manžel vzpomíná, že dřevěné lávky byly až k Misovým vodopádům. Já, po kolena v ledové vodě a v důkladně naimpregnovaných botách, v duchu přemýšlím, ve kterém století tu byl naposled.
Misové vodopády. Před námi je první výstup po žebříku přibližně 30 metrů vysokého. Mám záchvat paniky. Bojím se výšek. Strašně. Vodopád hučí, silný proud vody občas zasahuje i na žebřík. Odvážně stoupám nahoru. Při snaze pořídit si hrdinskou fotku ztrácím novou kšiltovku. Manžel se chytá za hlavu. Jdeme dál.
Procházíme nejužším místem, zvaným Roklina. Průchod není ani tak úzký, jako šikmý. Ledová voda, kterou jsem nabrala do bot, se konečně trochu ohřála. Výstupem po dalším žebříku a přechodem přes skalní okno se dostáváme nad Okienkový vodopád, následuje Korytový vodopád. Po tomto výstupu po žebříku mi je jasné, že i kdyby mi došly síly, musím jít dál, cesty zpět není. Pokračujeme k Bočnímu vodopádu a potom roklina se opět zužuje (tzv. Kaskády). Nabírám další studenou vodu do bot.
Následuje oddechovější úsek, cesta se rozšiřuje a stoupání je jen mírné. Na závěr strmé stoupání a jsme v cíli cesty – u malé nenápadné studničky. Dostáváme se na asfaltovou cestu a střídavě po cestě a lesní cestičce se vracíme do Podlesku. Obrovská porce bryndzových halušek byla opravdu zasloužená.
Naše důkladně naimpregnované boty jsme sušili tři dny. Před našim příjezdem, jak jinak, hodně pršelo.
