Důkladný popis onemocnění, jeho vznik i průběh – to jsou důležité informace, které pomůžou lékaři s diagnostikou. Paní s malým křížencem, která právě vcházela do ambulance, si to plně uvědomovala a byla připravena veterináři sdělit vše do posledního detailu.
„Dobrý den, tak copak vás trápí?“
„Tak kde začít?“ zahájí majitelka sdělování anamnézy. „Moje maminka dostala od našeho souseda klobásy. Teda ne od našeho souseda, to je soused naší babičky na vesnici. Oni dělají fakt skvělý domácí klobásy,“ rozplývá se majitelka.
„A váš pes ty klobásy snědl?“ ptá se veterinář.
„Ale kdepak,“ pokračuje majitelka, něžně hladí svého psa a dodává: „to bych ho přerazila. Taková škoda!“
Pejskovi se zdálo, že už v ambulanci je nějak moc dlouho a zápach dezinfekce v něm začal vyvolávat neklid. Funěl. Já jsem v čekárně hořela zvědavostí, jak to dopadne s těma klobásama. Tajně jsem doufala, že paní tasí eso z rukávu v podobě malého voňavého balíčku klobás na ochutnávku, spoléhajíc na bezpodílové spoluvlastnictví s manželem, který právě ordinoval.
Paní nevynechala ani jeden detail. „Bylo toho docela dost, tak část těch klobás mamka zamrazila a něco málo upekla k večeři. I když nejlepší by bylo je asi nechat sušit na balkoně, ale tam by nám to ohlodaly vrány, viďte? Můžou vrány jíst klobásy?“
„A snědl vám tu pečenou klobásu,“ tipuje veterinář ignorujíc otázku o krmení vran klobásou.
„Neeee,“ hrdě hlásí majitelka, „na to dávám veliký pozor.“
„A co mu tedy je?“
„No včera jsme měli tu pečenou klobásu s bramborem a zbytky brambor jsme vyhodili do koše a představte si ho, potvoru nenažranou, on převrhnul koš a sežral to, čuně jedno.
Manžel triumfálně řekl: „A teď má průjem, viďte?“
„Vodkud to víte, pane doktore?“
