Kdybych někdy vylovila z kouzelného rybníka zlatou rybku, věřte nebo nevěřte, první a možná jediné mé přání by bylo, ať můj pes přestane stárnout. Bohužel, zlatou rybku se mi zatím chytit nepodařilo a tak máme doma psího důchodce.
Když si domů přinesete malé štěně, mění se vám před očima každým dnem. Roste jako z vody, stává se z něj postupně opravdový pes a vy máte radost z každého jeho malého pokroku. Když se k vám poprvé sám přijde přitulit, když zvládne první noc bez loužiček, když vám ohlodává ruku a vy cítíte, jak se mu v tlamě hýbou mléčné zoubky, když vám poprvé přiběhne na zavolání, když poprvé donese míček, abyste si spolu hráli, když zjistíte, jak důležití pro něj jste. Je to spousta neopakovatelných okamžiků zkoncentrovaných do kratičkého časového horizontu.
A pak je z vašeho štěněte najednou psí dospělák. Krom jídla, spaní a, …no víte čeho, má váš pes spoustu energie i skvělých nápadů, jak trávit společné chvilky. Časem zjistíte, že mu je úplně jedno, jestli jste veselí či smutní, hubení, plešatí, tlustí, chudobní, bohatí, aktivní či líní, on vás bere takového, jaký jste. Je z něj váš opravdový parťák do pohody i nepohody, na kterého je spolehnutí. Jestli si myslíte, že to tak bude napořád, jste na omylu. Já jsem taky skoro čtyři roky tvrdila, že mému psu je rok a půl. Na to, jak byla mladá, jsme měly spoustu společných zážitků. A pak jsem si to všimla. První šediny na čumáčku. Jí už dávno není rok a půl.
Když čumáček vašeho miláčka postříbří čas, začněte ho víc pozorovat. Na rozdíl od opravdových babiček či dědečků vám pes nikdy neřekne, že už nemá sil a potřebuje zpomalit. Neprozradí, že hůř vidí nebo slyší. Že tu ho bolí a tam ho píchá. Dokud to jde, drží s vámi krok. Někdy to na nás hrají, ať je litujeme, ale když zašustíte sáčkem mlsů a pes nepřijde anebo pokud mu hodíte piškot, který mu ťukne do nosu, tak to na vás nehraje. Opravdu nevidí nebo neslyší.
Někteří psí důchodci jsou nevrlí, jiní se zas mění na štěňátka, kterým občas loupe v kloubech. Pokud vám to čas i finance umožňují, dopřejte svému stárnoucímu parťákovi malého „sourozence.“ Jednak proto, že váš důchodce omládne jako mávnutím kouzelného proutku (pochopitelně pokud není extrémně žárlivý či majetnický) a pak taky proto, že ten mrňous vám ho pak bude hodně dlouho připomínat. Budete překvapeni, kolik energie se najednou v tom stařečkovi objeví. Najednou bude mít spoustu práce i nový smysl života. Musí totiž mrňouse naučit, jak to ve světě lidí chodí, jak ovládat páníčky a taky jak je občas pořádně pozlobit. Zapomene pak na loupání v kloubech a vy zas máte na nějaký čas svého psího dospěláka.
Ať je to jakkoliv těžké, buďte ke svému psímu důchodci laskaví. Bohužel, psům ty přesýpací hodiny tikají mnohem rychleji jako nám a klidně se může stát, že už za několik dnů se rozplyne v tu nejhezčí vzpomínku.
