Tak trochu jiný konec roku

Pro většinu lidí má Silvestr status jisté výjimečnosti. Domnívají se, že když nebudou papat jednohubky, bumbat sodovku co propaguje Maxová, nebo střílet petardy, nebude ten následující rok stát za nic.

Kdyby na tom opravdu záleželo, řekl bych, že jste o minulém Silvestru málo chlastali, málo stříleli, a málo žrali, protože rok 2020 v jistých věcech vážně za moc nestál. Jsem už velkej kluk a tak vím, že Silvestr nic nezmění, přestože ho lidé tak nějak slavili odpradávna. Líbí se mi vaše fotky spokojených a šťastných dvojic, které dáváte na sociální sítě coby P.F.

Dnešní den jsem s dětma oslavil v Krkonoších, na sjezdovce plné štěstím pištících sáňkujících. Bylo mi potěšením s těmi malými i velkými dětmi ladně splynout, a nechat se unášet sluníčkem, sněhem, a blankytně modrým nebem. Na louce hned vedle něčí spokojené děti stavěly bunkr, zatímco pes, který měl na konci vodítka uječenou paničku, na něj chcal, a nikomu to nevadilo, a panička se tvářila, že ten pes není její, a to vodítko jí někdo vrazil do ruky. Litoval jsem manžela – nebo přítele – který musel snášet její hlasité výlevy, ale líbilo se mi, že i přesto dával najevo, jak ji má rád.

  Malí i větší snowboarďáci předváděli na improvizovaném skoku dechberoucí salta, občas přistáli na zadku, a všichni se tomu smáli. Kolem v pravidelných intervalech prosvistěl na bobu zjevně opilý, ale šťastný chlapík v kulichu, co vypadal úplně jako nedávno zesnulý Robin Williams. Obličej měl plný sněhu, utíral si ho rukavicí co mu zbyla, a na všechny se smál. Potěšilo mě, že na celé sjezdovce nepoletoval ani jediný obal od tatranky, prostě nic. Nikoho z těch lidí, kteří se do hor sjeli z půlky republiky, nenapadlo znesvětit ten sněhový obřad byť jediným kouskem smetí, a to i přesto, že nikde nebyl žádný odpadkový koš. Hory jsou zkrátka kouzelné. Když o tom tak přemýšlím, mám je rád víc než moře. Jsou tvrdé, upřímné, a impozantní.

  Hodina pokročila, slunce začalo zapadat za nedalekou horu. S dětma, které měly tvářičky krásně červené od zimy, jsem sledoval, jak oranžová záře stoupá po sjezdovce nahoru jako po teploměru, zatímco dole nastupuje mráz. Teď už jsme doma, děti jsem uložil do pelíšků, já mezi nima, držím je za ruce. Říkají, že když zavřou oči, pořád jezdí na sněhu.

  I takhle, přátelé, může vypadat Silvestr. Neokázalý, ale upřímný a krásný. Pozdravujte ode mne půlnoc.