Míjel tu Špínu ve chvíli ,kdy byla zabořená po pás v kontejneru. Sobotní dopoledne na hradeckým sídlišti. Ušmudlaná bílá halenka s dlouhými rukávy, potrhaný síťovaný punčochy.
Na nohách, které se chvílemi sotva dotýkaly země pokryté roztroušenými odpadky, plesové stříbrné lodičky. Jeden podpatek chyběl.
V mysli mu doznívala hádka s ex, kterou dobrovolně absolvoval sotva před hodinou. Jeden z mnoha pokusů, jak zvrátit její rozhodnutí o definitivním konci, jakých absolvoval v posledním půlroce nepočítaně. Věděl, že brázdila seznamky, občas se s někým sešla. Sama mu to řekla, dokonce mu i barvitě popisovala, co s tím kterým dělala. Přesto ji jednou, dvakrát do měsíce ukecal na večeři. Pak se spolu vyspali, ale nestálo to za moc. Pořád ještě doufal, že se něco změní. Vždyť jim spolu nebylo špatně. Vydělával víc, než většina jejich společných přátel, vybudovali si hezký bydlení..
Zastavil opodál a bezděčně ji pozoroval. Měla hezký nohy. Nebyla vychrtlá, ale ani moc oplácaná. Tak akorát. Jak tam stála, nahnutá a rozkročená, bezděky ho napadlo to, co už dva měsíce nedělal. Navzdory tomu, že jejich životní styl byl naprosto odlišný. On, realitní makléř v nejlepších letech - a ona? Mohlo jí být klidně šedesát. Některý ženský mají i v tomhle věku hezký tělo. Ještě pořád měl v paměti nádherný a žhavý tělo svý ex. Nebylo dokonalý, ale miloval ji takovou, jaká byla. Jeho pohled mimoděk sklouznul k míči, který se zakutálel, dětem ze hřiště. Řidič postarší Felicie sotva stačil zabrzdit, když mu před auto skočil malý klučina. Polekaně couvl, řidič na něj zahrozil prstem. Počkal, až si sebere míč, a pak se pomalu rozjel.
Špína se mezitím přestěhovala do vedlejší popelnice. V duchu si vynadal, že propásl příležitost uvidět jí do tváře. Ale, záleželo na tom. Přesto ho k ní něco přitahovalo. Možná ta snadná možnost ji dostat do postele. Vzal by ji do svýho malýho bytu, který si byl nucen pronajmout. Napustit jí plnou vanu, sám by si ji kousíček po kousku vydrhnul. Ta ženská blízkost mu šíleně začinala chybět. Mizerná náplast na živou ránu po ex, ale aspoň by na okamžik vypnul. Nepochyboval, že by jí stačilo pár drobných. Pomilovali by se, snad i na jedný posteli nějak vyspali. Nad ránem by možná sama utekla a ušetřila ho trapnýho loučení.
V následujícím okamžiku se její hlava vynořila z kontejneru, a jemu spadla čelist. Nebyla vůbec ošklivá. Holka kolem třicítky, dlouhý zrzavý vlasy, dokonce si všiml, že je namalovaná. Vypadala, jako by právě přežila pád letadla někde v horách. Zmatená, naštvaná, nešťastná. Vztekle si zula lodičky a mrskla je do kontejneru.
Rychle vystoupil z auta.
„Slečno, můžu vám nějak pomoct?“
Nedůvěřivě se na něj podívala. Rozmazané šminky vytvářely na jejím obličeji pozoruhodné mapy. Pod okem se lehce modral monokl. Přesto musel uznat, že tahle holka bude hezká i po probuzení. Myšlenka na koupel ve vaně byla najednou o hodně zajímavější.
„To byste byl hodnej,“ špitla, a na tváři se jí objevil žalostný úsměv. „Ten kretén mi někam zahodil kabelku,“ škytla. „Měla jsem v ní všechny doklady.“
Prohledali spolu téměř celé sídliště. Jeho značková mikina vzala za svý. Kabelku nenašli. V duchu sbíral odvahu, aby jí nabídl azyl. Vzal ji kolem ramen. Nebránila se.
„Můžu vás odvézt ke mně? Mohla byste se vysprchovat. Pak bysme zajeli koupit nějaký šaty...?!“
Položila mu ruku na hruď, druhou ho pokladila po tváři, a odpověděla:
„Víš, jsi moc hodnej. Ale já toho pitomce vážně miluju!“
Pak se mu lehce vysmekla, a on zamyšleně sledoval, jak bosky kráčí mezi paneláky vstříc dokonalému vztahu.
