Nebylo by to skvělé - chodit s Bohem na ryby? Anebo na dostihy. Dokážete si představit, jak by kámoši čuměli, kdybyste přišli s Bohem do hospody?
“Nazdar chlapi, tohle je náš Bůh, a bude tu s námi pít.”
Kámoši by pokyvovali hlavami naplněnými pivem, a ztěžka by se s Bohem zdravili. Bůh by se usmíval, s díky odmítal projevy přízně, a tvářil by se u toho jako Karel Gott, když se bránil davu nekritických obdivovatelek. Bůh by samozřejmě nepil, protože musí jít příkladem, a tiše by se styděl, že dal lidem alkohol v naději, že si ho budou užívat s mírou. Spletl se. Stejně jako když škádlil Adama Evou, a Evu jablkem, převlečen za hada. Jednoduše to tenkrát trochu podělal, když nepočítal s pitomým lidským faktorem.
Původní záměr byl, že se lidi duchovně probudí. Dal jim na to dva tisíce let. Skoro věčnost. Dokonce poslal svého jediného syna, aby jim ukázal cestu. Ti parchanti ho ale zabili, sotva mu bylo třiatřicet. Mezi lidmi posbírali pár jeho hlášek, a vystačili s nimi do dneška. Jak ubohé. Celá lidská existence se zvrhla v blbou soutěž, kdo se bude mít líp. Tenhle projekt se mu nepovedl.
A tak si dal Bůh první pivo, a pak druhé, a po sedmém spokojeně usnul na stole. Chlapi samozřejmě vydrželi mnohem víc, protože byli trénovaní. Chodili kolem něho na záchod, a kamarádsky ho plácali po ramenou, a Bůh se na ně ze sna usmíval, a chlapům se to líbilo. Kdo ví, jak by se tvářili, kdyby věděli, o čem se mu právě zdá..
Až se ti chlapi ráno probudí ze smradlavého spánku, a se zalepenýma očima se budou pokoušet nahmatat vedle sebe naštvanou manželku, aby si ji jako vždy udobřili, najednou zjistí, že svět zmizel! “Jako vždy” už nebude nikdy. Lidi jednoduše zmizeli. A zmizí i ti chlapi, jen co vystřízliví. Nezbyde ani jeden, který který by spatřil Boha, jak si v prázdné hospodě točí jedno pivo za druhým, rozmáchle si hřbetem ruky stírá pěnu z vousů, a přemýšlí o projektu Člověk verze II.
