Dva chlapíci se porvali u čtvrtečního výprodeje. Čert aby vzal všechny tyhle pitomý akce. Celý Vánoce se podobají šílenství. Za co nejvíc peněz urvat co nejvíc zbytečností. Drahotou zalepit díry ve vztazích.
Jeden z nich nakonec tu blbou televizi "vyhrál." Běží s ní domů, a jedna z tisíců reality show pokračuje:
Pořádně se nažrat, a pokud jsou doma děti, co ještě pořád věří na Ježíška, zazvonit zvonečkem, a radovat se aspoň z těch upřímně svítících oček. Ti starší a staří, co měří dárky penězi, už ani tohle nevidí. Nebo vidět nechtějí.
Večer zajdem možná na Půlnoční. Aby nám vytrávilo, pročistili jsme si hlavy, a načichli trochu kadidlem. Církev jsou pro nás jen staří chlapi, co si hrají na vojáky. Pardon, na Boha. Abstrakce chudých, povinnost bohatých. Půjdeš s námi, nebo na hranici... Ale jděte, máme rok 2013. Jenže - jsme na tom líp než tenkrát?
Sotva skončil Štědrý den, vrátíme se na zem. Rádi, neboť elektronika čeká. Obchody jako zázrakem zase plné. Že už všechno máte? Ale jděte, vždyť je to tak výhodné! Nepovídejte, že jste nedostali pod stromeček nějakou tu kačku?! K čemu ji budete syslit v bance? Žijeme jen jednou. Tak hurá, běžte ji utratit za nějakou výprodejovou kravinu, která před půl rokem stála polovinu toho, co teď ve výprodeji. Síla reklamy.
Zrovna dneska se v elektro marketu dva slušně oblečení chlapíci porvali o poslední kousek nějaký LCD televize. Musela je od sebe odtrhnout ochranka - pokud se tak dá nazývat sušinka v uniformě s nápisem Security. Za třicet na hodinu plus invalidní důchod asi nikdy moc svalový hmoty nenabere. Lidi, opravdu vás baví takhle blbnout?!
Zapomněli jste, že Vánoce tu nejsou proto, abyste do zblbnutí přeposílali neoriginální studený smsky... a nepokoušeli se drahým dárkem předplatit vztahy s blízkými, abyste na ně mohli po zbytek roku zase kašlat..?!
Dávám na facebook info: “Právě večeříme.”
Ve skutečnosti tu sedím sám, bez jídla, jen se sklenkou Portského. Zoufale si přeju aby tahle věta zapadla bez povšimnutí někam hluboko do elektronické propasti. Je přeci Štědrý večer, a rodiny jsou pohromadě, Štastní, že se konečně vidí, že se na chvíli zastavili, a můžou si popovídat z očí do očí.
Poznenáhlu se objevují desítky a stovky lajků... To se mi líbí!
Ale mě se to, vážení, vůbec, ale opravdu vůbec nelíbí. Všechno je to nějak špatně. Chce se mi zakřičet:
Zastavte svět, chci vystoupit!
Chce se mi řvát, že takhle žít mě nebaví. Nechci, aby Ladovy obrázky byly dávno zapomenutou exotikou. Ať je tu zase zpátky děda a babička. Dají mi pod stromeček třeba jen pastelky. Nejkrásnější a nejupřímnější dárek. Bez lajků, falešných blahopřání, studených čumáků, a bez těch pitomých kapitalistických továren na radost.
Protože nejkrásnější věci na světě jsou a budou vždycky zadarmo.
_______________________________________________________________________________
Poznámka: Hlavní postavou není autor /a ani by jí být nechtěl./
