O čem už nechci psát

„Češi nemají žádnou hrdost. Je to národ závistivců a udavačů!“ pravil známý ze Slovenska. Řekl to tak samozřejmě, jako by to byla pravda tesaná do kamene. Něco jako Leninovo mauzoleum.

Perokresba © Miroslav Vomáčka

V první chvíli bych ho nejradši poslal do háje s odkazem na fašistickou minulost jeho státu. Zatímco jsem se zhluboka nadechoval, abych ho kapitánsky utřel, mi v makovici nehezky zajiskřilo. Nemá on nakonec pravdu?!

Staráme se o všechno a všechny kolem, zatímco v sobě máme bordel. Neřešíme sami sebe. Spoléháme, že to nejdůležitější v nás za nás vždycky někdo vyřeší. Radši budeme čekat na rytíře z Blaníku, než abychom vzali vidle, nebo přinejhorším nohy na ramena.

 
Jan Hus, František Palacký, Masaryk, Beneš... Ale i naši hokejisti. Ti všichni se snažili a snaží bojovat za nás, ale molocha zvaného „český národ“ nezmění ani za dva máky. Hrdost z vítězství někoho jiného rychle vychladne, a jsme zase zpátky v hospodě u piva. Karel Kryl tomu říkal: „Ryjeme držkou v zemi.

 
Ale abychom se nedrželi jen domácího písečku. Unie náš nápadně nenápadně svazuje nařízeními a zavazuje dotacemi. Nadáváme - tak nějak ze zvyku - nebo chrochtáme jako pašíci - pokud jsme se přisáli na některou z dotací. Přímý přenos z parlamentu toho budiž důkazem.

 
Nechci psát ani o politice - ačkoli je českým národním sportem. Proč? Protože snažit se ji pochopit tak, že ji oblékneme do roucha spravedlnosti prostě nejde. Z toho by se jeden zbláznil. Tak třeba: Amíci v Iráku útočí na lidi, které docela nedávno plácali po ramenou. Jakmile něco funguje, je potřeba to rozvrtat. Proč? Neptejte se mě. Nejsem politik. Nebo: Prezident Zeman pořádá sbírku na umoření státního dluhu. Za rok se vybralo přes milion korun. Jenže provoz Hradního majestátu stojí kolem 950 tisíc denně. Co s tím?
Na Islandu - do kterého se tak rádi strefujeme díky největšímu počtu nemanželských dětí na světě - si s tím poradili. Taková malá defenestrace. U nás skončili v hradním příkopě Slavata a Martinic, u nich "ve vodopádu" falešní politici a nenažraní bankéři. A přestože byl ledový, bylo jim, myslím, pořádně horko. Navíc musejí vrátit, co nakradli. Věc v našich končinách, kde k ukradení už sotva něco zbylo, těžko představitelná.

 
Evropa je zaplavována přistěhovalci zcela odlišných kultur, které nás podle EU mají obohatit. Dovolujeme jim se tu zabydlovat, ve jménu humanity. Kdo z těch humanistů se pak hlásí k vybuchlému autobusu, britskému vojákovi zabitému na ulici sekáčkem, nebo k mírumilovnému velvyslanectví plnému neočíslovaných zbraní?! Hýčkejme si tyhle multikultury. Možná nás opravdu chtějí obohatit. Pod podmínkou, že se obrátíme na jejich víru, nám ukáží ráj plný roztoužených panen. Posmrtný ráj. Zeptali jste se těch mírotvorců, jak by se tvářili na propagaci křesťanství v jejich domovinách? Nebo raději ne. Tu mladou těhotnou Afričanku, kterou odsoudili k smrti za to, že se přihlásila ke křesťanství, už naštěstí pustili.

 
O tom nechci psát. Ani slyšet. Nemám nic proti žádnému náboženství. Tak se upřímně a vážně modlete ke komu chcete, jen po mě, prosím, ve jménu kohokoli v Evropě nestřílejte.

 
Psát o politice je populární. Určitě už mi začínáte tleskat. Jenže mě o tom psát nebaví. Je to stejně laciné jako večerní zprávy. Proto o tom nechci psát. Chci žít. Starat se o sebe, a nemuset se bát o své blízké. Žít v krásném světě bez fanatiků. Tak to, milá EU, prosím, nějak zařiď. Napiš třeba na evropský záchod, že nahoře není žádnej ráj. Ať se tu nevraždí.

 
Trochu jsme odbočili. Bavili jsme se o hrdosti, a což takhle pár slov o blbosti. České blbosti. Zdá se, že jí máme na rozdávání. Pominu-li, jak elegantně nám byla po Sametové revoluci republika - včetně nás samých - rozprodána pod rukama - a my tomu ještě tleskali - vznáší se tu všude kolem blbost nápadně lepivější. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Starosta jedné nejmenované obce má syna a vnuka, kteří v obci podnikali. V uzavřeném oploceném areálu bývalého družstva se nacházely v těsném sousedství soukromá kancelář zmíněného starosty a dvě haly. Jedna sloužila k demontáží kradených aut, druhá jako velkopěstírna marihuany. Inu, zemědělci. Po aférce se špatně ukradeným luxusním BMW, které mělo namísto jedné GPS dvě, zbyla jen ta starostova kancelář. A starosta starostuje dál, neboť o ničem nevěděl. Možná jen špatně vidí. Navzdory horšímu zraku by ho v obci volila drtivá většina obyvatel znovu. Proč? „Protože tomu přece rozumí.“

Česká povaha je zkrátka zvláštní. Neměl ten Slovák nakonec pravdu?! Že jste jiní? Zaplaťpánbůh, jen více takových! Rád bych se dočkal doby, kdy se přestaneme poznávat v obligátním vtípku:

 
„Bože, soused má takovou krásnou kozu...“
„Chtěl bys taky takovou?“ ptá se Bůh.
„Ne, já bych chtěl, aby mu chcípla.“

 
...a jednou se z tý z kozy třeba stane ovce kdesi pod Tatrami, ale o tom už taky nechci psát.