Není lepší to tu zabalit?

Dnes ráno jsem se opět rozhodl naštvat ty z vás, kdo mají problém s dlouhým textem. Vy raději dál nečtěte. Běžte se kochat na fejsbůkové profily těch, kdo nabízejí přeposlané kytičky s recyklovanými citáty Pavlíny Halowské.

Jsme svědky sebevražd známých i neznámých osobností. Většina z nás dobrovolně umřít nechce. Nejen proto, abychom udělali radost svému psychiatrovi, ale myslíme kromě sebe i na své blízké. Pro člověka, kterému nic nechybí, je sebevražda něco nepředstavitelného. Tu a tam se sice zabije nějaký synek či dcerka z pouhé rozcapenosti, ale většinou je pud sebezáchovy dostatečně silný na to, abychom vydrželi až do přirozeného konce.

Když už je řeč o konci, jsou mezi námi i opační extremisté, kteří by tu nejradši byli navěky. Po pěti stech letech by vás to už možná pomalu přešlo, a ještě rádi by po vzoru Doriana Graye zničili obraz, který v ústraní, pečlivě schovaný, stárnul za ně. Ať už máte mezi obdivovateli geniálního malíře či malířku, kteří vám takový obraz namalují, anebo dáváte raději přednost přirozenému stárnutí, za čas to bezesporu přijde. V jednu chvíli tu jste, a ve druhé už ne. Z lidského hlediska jste umřeli, už se s vámi nepočítá. Upřímní pozůstalí pláčou, neupřímní už se vidí na vaší jachtě, nebo aspoň chatě. Životní koloběh se uzavírá. Je sice delší, než životní cyklus kraviček nebo prasátek, která jste za svůj život sežrali, ale ne zas o tolik.

Vidím, že vás začínám tímhle rádoby ctnostným moralizováním opět pomalu nudit. Obraťme proto list. Budeme se bavit o životě. Je zvláštní, že přestože člověk po smrti někam bezesporu přijde, nezajímá ho příliš, co ho tam čeká. Od kolébky je nám vštěpováno, že si do hrobu peníze nevezmeme, nebo že rubáš nemá kapsy, což je oblíbené pořekadlo zejména v souvislosti s notorickými hrabivci, kteří shromažďují majetek, aniž by věděli, proč. Ano, i hrabivost je součástí lidské povahy.

Duchovní vůdci, napadá mě třeba Osho, by vám zcela správně vysvětlili, že byste se před odchodem z tohoto světa měli oprostit od všeho, co by vás mohlo stahovat zpátky. Ono totiž veškeré stahování bolí, a teď nemám na mysli středověkou, japonskou či německou pohostinnost. Dříve projde velbloud uchem jehly, než bohatý do království Božího, říká literární duchovní autorita zvaná Ježíš.

Dnes už asi nikdo nespočítá, kolik měl novodobý otrokář Osho poddaných. Jisté je jen to, že kromě hodinek za jeden a půl milionu dolarů vlastnil stovku luxusních Rolls-Roysů. Nejspíš odcházel z tohoto světa jinak, než učil - pokud se ovšem v okamžiku smrti všeho v duchu nevzdal.

Většina lidí se snaží žít tak, aby nikoho nenaštvala, nic neporušila, a na oplátku si přejí, aby po nich nikdo nic nechtěl. Takový život je jistě chvályhodný. Jenže, je každoroční dovolená v Chorvatsku, na kterou po zbytek roku člověk dře, úplnou realizací představy "užít si život?" Na koho vzpomínáte na třídních srazech po třiceti letech více? Na Janičku Vomáčkovou, která měla samé jedničky, anebo na Frantu Voráčka, třídního sígra, postrach učitelů, který nebyl ani na jednom třídním srazu s odůvodněním, že se na takový píčoviny může vysrat?

Kolika lidem ublížil, kolik ponížil, zničil, dohnal k sebevraždě Aleister Crowley, člověk podle lidských měřítek nepředstavitelně zkažený? Kde jsou dnes ti slušní lidé? Neštěkne po nich ani pes, zatímco o Crowleym a jeho kouscích se bude mluvit ještě nejméně sto let. Crowley žil, zatímco lidé okolo něj přežívali. Muselo ho to nepředstavitelně štvát. Nejeden farář z něj jistě zvracel. Přesto čteme stále dokola, že ten člověk - šelma, byl výjimečný, a život si opravdu užíval. I kdybyste chtěli, většina z vás by nemohla být jako on. Byl vybaven mimořádnou vůlí, která mu umožňovala ovládat druhé. Kdo mu ji dal? Ten, kdo nám všem dal život, ten, o kterém všude prohlašujeme, že je nade vše spravedlivý. Ten, který stvořil i ďábla, aby měl s kým hrát šachy.

Spravedlnost, jak ji chápeme ve své omezenosti, neexistuje. Jsou jen nedokonalá lidská pravidla. Opravdový život nekončí dodržováním těchto pravidel. Naopak, začíná jejich porušováním! Zatímco Ian Fleming psal někde v koutku své romány a poslušně platil daně, jeho nejznámější postava James Bond razil heslo:

Nemá žádný smysl žít, pokud nevíte, že žijete!