Přejížděl jí po nahém těle jako po klaviatuře. Oba byli mladí, řekl bych čerstvě plnoletí. Bylo jim jedno, že se na ně dívám.
Minulý týden jsem zašel na předměřický písák. Dostanete se tam z Hradce kolem letiště, jehož betonový plot býval kulturním zážitkem, vernisáží skutečných umělců. Někdy vám pár obrazů vypadlo, to když se na rovince, vyzývající k rychlé jízdě, postarali o pozornost měřiči a chrániči, anebo na vás nalétával krásně zrenovovaný MiG-15 místních leteckých nadšenců. Pak se plotu ujali neumělci, a přemalovali všechna dokonalá graffiti svou představou o umění.
Na zdejším písáku je mezi stromy spousta zákoutí. Za studených podzimních dní tam sedávají rybáři, zatímco teď, v létě, se tam dějí věci. Vstupy do vody jsou rozděleny houštinami, často nepříliš hustými. Máte zkrátka přehled, i když o to zrovna nestojíte. Voda, co sem prosakuje z Labe, je průzračně čistá.
Byl jsem téměř na odchodu, když se nedaleko usadila mladá dvojice. Museli kolem mé deky projít, když jsem byl zrovna ve vodě. Vylezl jsem na břeh. Překvapilo mě, jak je keř mezi námi řídký. Jsou u vody letos nejspíš poprvé, napadlo mě při pohledu na jejich světlou pokožku, evokující představu "zdravého" jogurtu, co se vám z něj kroutí huba. Viděl jsem téměř vše, ačkoli jsem o to nijak neusiloval.
Seděli vedle sebe nazí a drželi se kolem pasu. Tu a tam se na mě podívali, jako by kontrolovali, jestli se dívám. Slyšel jsem každé slovo. Bavili se o škole, o rodičích, zkrátka o všem, co mají v hlavě dítka školou povinná. Pak se dívka natáhla, a líně vzepjala, jako když se protahuje gazela. Zavřela oči, a kluk jí začal ze strany jemně masírovat prsty po těle. Byla to zvláštní masáž - jako kdyby hrál na klavír ukolébavku. Dívka se usmívala, oba mlčeli. Tu a tam na mě poočku mrkli, jestli se stále dívám. Připadal jsem si na tom koncertě trochu nepatřičně. Jakmile začal kluk hrát Vivaldiho, a dívka lehce sténat, sbalil jsem se, zamával jim, a odešel. Tímto jim vzkazuji, že koncert to byl báječný. Byl jsem v pokušení zatleskat.
