Užívej života, dokud můžeš, slýchával Petr od Marcely každý den. Zvykl si na to, ale stejně ho tím štvala. Začala s tím poté, co přežila tu strašlivou bouračku, o které se v televizi mluvilo ještě tři neděle.
Autobus na dálnici narazil do mostního pilíře. Řidič dostal údajně infarkt.
Když viděl Petr v televizi záběry z nehody, vůbec nechápal, jak to mohla přežít. Díval se někam do dálky skrze televizní obrazovku, viděl oběti přikryté plachtou. Byl mimo. Marcela z toho autobusu vystoupila trochu překvapeně. Kamery se soustředily jen na ni. Byl mimo. Nevnímal zvuk, ale věděl, že velitel zásahu mluví o ní. Bylo to poněkud neuctivé vůči ostatním obětem, ale byl to doslova zázrak.
Odjakživa věděl, že Marcela je výjimečná. Byla jako z jiného světa. Za celou dobu ho ani jednou nenapadlo, aby ji srovnával s některou z bejvalek. Tedy, když měl být k sobě úplně poctivý, musel by přiznat, že jednou ho to napadlo. Bylo to tenkrát v srpnu večer, před dvěma lety. Sledoval kapky vlahého deště stékající po skle a lesknoucí se ve světle pouliční lampy. Pohádali se.
Vyběhl tenkrát jen tak v košili do vlahého deště a vrátil se, až když venku začínalo svítat. Představoval si, jak se o něj bojí, jak ho vyhlíží, jak celou noc nezamhouřila oka. Když se vrátil, nebyla tam. V tu chvíli, jednou jedinkrát, si vzpomněl na bejvalky, které by mu klečely u nohou, jen aby to už nikdy neudělal. Lehl si a vyčerpán usnul. Když se vzbudil, seděla vedle něj na posteli a četla si v knize. Nepatrně se nadzdvihl, a četl s ní:
„Ačkoli svá těla používáme k nejroztodivnějším účelům, vše se nakonec odehrává v hlavě. Mysl nás vynáší do nebe, ale i přibíjí na kříž. Člověk, který se kvůli zranění nemůže ani hnout, může mít mnohem bohatší život než ten, kdo cestuje celý rok po světě, anebo střídá milenky. Lituji všechny, kdo nemají fantazii, nebo se utápějí v dogmatech současného světa…“
Pohladil ji po vlasech, ona se na něj ustaraně podívala. Vzal jí knihu jemně z ruky a odložil ji vedle postele. Opatrně se mu vysmekla. Chápal ji. Nikdy jí neřekl, jak moc je rád, že ji má. Tolikrát chtěl, ale nešlo to. Kdyby nebyla, nebyl by ani on. To všechno věděl, ale vy nevíte, že Marcela byla Petrova matka, která zemřela při jeho porodu.
