Patříte mezi uživatele nejrozšířenější sociální sítě? Pak byste možná měli vědět, jaká rizika to s sebou nese.
Říká se, že čím větší nula, tím si připadá zajímavější. Sociální sítě poskytují nekonečný prostor pro každého jednotlivce, který by si rád obhájil své místo v životě. Je to soutěž o důležitost vlastního bytí. Hodnota výkřiků na facebooku je často srovnatelná s toaletním papírem, který splnil svou funkci. Jsou to předem spolknuté slabiky trosečníka ve vlnách. Na facebooku však najdete i výkřiky rádoby chytré, provokační, které cílí na počet lajků, anebo chtějí vyprovokovat diskusi. Nepotřebuju, aby se mnou někdo souhlasil.Potřebuju slyšet názor, abych si udělal obrázek, zda má moje snaha smysl.
Připadáte si někdy zajímaví? Já občas ano, zejména když se mi podaří dobrá fotka, nebo výstižný text. Zažiju pár minut zdejší slávy, a Zuckerberg si zamne ruce, že má o píď atraktivnější síť. Určitě jste četli facebookové podmínky, kde píše, že vše, co tu zveřejníte, se stává jeho majetkem. Když se nad tím zamyslíte, ten Mark je vlastně chudák. Vlastní největší sbírku zbytečností na světě, kterou prokládá reklamou, aby se z toho nezbláznil.
Každý chce, aby tu po něm něco zůstalo. Tedy úplně každý ne, ale jedinci, kteří si přejí, aby tu po nich nezbylo vůbec nic, jsou vzácní. Po těch ostatních tu zůstane spousta haraburdí. Tichá dohoda zpívá o staré paní, která v tom našem Hodinovém hotelu zas vyvádí, načež tu po ní zbyde staré kapradí, a pár prázdných flašek. Nebýt algoritmu, který nám obsah dávkuje, byli bychom už dávno zavaleni. Facebook je náš novodobý Bůh, který ví, co si máme myslet.
Připadáte si zajímaví? Zní to najednou poněkud hloupě, viďte?! Otázka by měla znít: Připadáte si užiteční? Většina facebookových příspěvků se snaží být užitečná. Snaží se nakopnout lidi, aby používali vlastní rozum. I já se dám občas strhnout, abych vás vyprovokoval. Musím se vám k něčemu přiznat: Miluju zdravý rozum! Tak, a je to venku. Zdravý rozum, to je jako všechny zeleninové a ovocné freshe světa. Je to droga.
Pokud jste dočetli až sem - a nedělám si iluze - moc vás nebude, určitě mi rozumíte. Nemusím vám barvitě líčit, že facebook ze všeho nejvíc připomíná lepkavý bonbon, který malé dítě vyplivlo, a přilepilo zevnitř kočárku. Nebudu vás nutit k představě tisíců upatlaných bonbonů v jednom kočárku. Je jich tolik, že už tam není ani místo pro dítě. Ano, to dítě jsme my - tedy, rádi bychom byli, se vší dětskou nevinností, naivitou, vírou v dokonalé lidi, a nepokřiveným pohledem na svět, který nám připadá jako nekonečný zázrak. Je jen na nás, zda strávíme svůj vyměřený čas v ulepeném kočárku, pod dohledem zamračené vrásčité vychovatelky, kterou musíme samozřejmě bezvýhradně milovat, anebo utečeme do skutečného života.
