Včera jsem namísto knížky otevřel takový vtipný dokument. Jmenuje se to Ústava České republiky. Jak bychom se měli krásně, kdyby se tím řídili naši nedotknutelní. Posuďte sami:
Článek 23
(3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
Článek 25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
d) ztrátou volitelnosti,
Článek 26
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Dámy a pánové, nějak nám to v té vaší parlamentní káře skřípe. Jako by ten dokument byl závazný jen pro někoho..
Na programu je zvyšování daní, resp. DPH. Proč ne, peníze jsou potřeba. Možná bychom to i zkousli, ale za vybrané peníze bychom taky chtěli něco zpátky! Zatím to vypadá jen na všemožné úniky, zalepování děr děrami, dotace soukromých nesmyslů, anebo sypání zlaťáků z jedoucího kočáru v podobě vyrovnání s církvemi.
Peníze jsou, ale jen pro ty, kdo nikdy nepracovali. Podnikatelé se musejí postarat sami o sebe, a ještě je stát odrbává, rodiny jakbysmet. Auta máme zdaněná několikrát, pohonné hmoty také, a dobrovolně si je ničíme na neopravovaných silnicích.
Vzpomínám na premiéra Nečase, jak se síťovkou v ruce vtipně poukazoval na chudinu, tlačící ze supermarketů vozíky přetékající jídlem. Dnes už by to asi neřekl, neboť by ho příležitostně mohl někdo exkomunikovat.
Obchody ve městech mizí jeden za druhým, a jejich místa zabírají přičinliví Vietnamci, kteří daně poctivě platí – ale spíše do Hanoje než na český finančák.
České firmy hromadně přesouvají svá sídla do daňových rájů. A prostí lidé – navzdory Kalouskově bagatelizování – jezdí nakupovat do okolních zemí. Dostanou tam jídlo a zboží kvalitnější než v našich „kauflandech,“ leckdy za poloviční cenu.
A máme tu den D. Hlasování o DPH. Senát ho neschválil, ale nevadí. Sněmovna ho přehlasuje. Prezident to nepodepíše, ale nevadí. Sněmovna ho přehlasuje.
Bylo by to vtipné kolečko, kašpárkovo divadlo, kdyby nás ovšem tahle hra s předem jasným výsledkem nestála další desítky milionů.
A i kdyby si některý z poslanců vládních stran v náhlém hnutí mysli vzpomněl na vtipný dokument zvaný Ústava České republiky, pud sebezáchovy rozhodne za něho. Dobře ví, že takovou trafiku, jakou je poslanecký mandát, potažmo celá sněmovna, už nikdy mít nebude.
Premiér Nečas to dělá šikovně: před každým důležitým hlasováním pohrozí pádem vlády. Znamenalo by to rozpustit celou továrnu zvanou Parlament, která nejen že nic nevyrábí, ale navíc škodí životnímu prostředí víc, než kamion rozbitých úsporných zářivek.
A to si každý jeden poslanec setsakramentsky rozmyslí. Proto poslušně zvedne ručičku. Navzdory tomu, že se s ním manželka nebude bavit, protože se jí sousedé naštvaně ptají, co to má doma za blbce.
Našincům je z toho smutno. Dokonce tak smutno, že dají svůj hlas komunistům. Ne snad, že by s nimi souhlasili, ale aspoň tím někoho pořádně naštvou.
www.gins.cz
