Z Bruselu míří k členským zemím jedna perla za druhou. Restrikce, kvóty, nařízení - ale žádná práva. Proč naši europoslanci hlasují proti zájmům České republiky? A proč to u nás po roce '89 vypadá tak, jak to vypadá?
Měli jsme se mít dobře, slibovali nám v roce '89. Nestalo se tak. Republika nám byla rozkradena pod rukama, ale zvykli jsme si. Kde by nás napadlo, že když jsme si poměrně těsnou většinou odhlasovali vstup do Evropské unie, může být ještě hůř. Kromě nějakých dotací, které běžný občan stejně nemá šanci pocítit, tu máme všelijaké kvóty, třeba potraviny ze zahraničí. Zlí jazykové tvrdí, že Němci, Rakušáci, a především Poláci, nalepují na žrádlo pro psy českou značku Klasa. Pro lidi. Našinec zbaští cokoli, hlavně že to je v akci. Ale i kdyby na ty akce nebyl, na výběr v běžných obchodech stejně moc nemá. Jsme ukázkovým odpadkovým košem okolních států - a děláme si to tak trochu sami. Ale ono to není vůbec jenom o jídle.
Ukazujeme prstem na Rusko jako na diktaturu - ale není náhodou Evropa již v totalitě? Jsme bez žárovek, a dusíme se rtutí z „úsporek.“ Pájíme bezolovnatou pájkou, a hromadí se nám elektronický šrot, umírající těsně po záruce díky zanedbatelné absenci olova. Musíme být povinně multikulturní, a tak tu kromě prapotomků Indů máme sílící nepokoje muslimských islamistů. Na předměstích Paříže už hasiči raději ani neparkují v garážích, nestačili by otevírat vrata, když vyjíždějí k zapáleným autům. Přistěhovalci natahují ruku, která se nenápadně mění v pěst. A Brusel se s úsměvem tváří, že nic nevidí.
Dnes vyšel článek o Gerardu Depardie, pochopitelně protirusky laděný. Známý herec tam říká, že za současnou Francii by nebojoval. Že se za ni stydí. Neříká nic o Francii svého dětství, když byla ještě docela normální a francouzská. Je docela jisté, že i samotní Francouzi s ním souhlasí, přestože mu nemůžou zapomenout to jeho ruské občanství. Francie bije na poplach, zakládá domobranu, ale Brusel ji s úsměvem bratrsky plácá po rameni a říká: „Klídek,“ a raději nedodává: „Bude hůř.“
Zdravý selský rozum se bouří. Proč si máme nechat kálet na hlavu? Proč sem máme přijímat africké muže? Kde mají ženy a děti? Snědli je cestou? Není to spíš špatně zamaskovaná invaze?
Co udělá Evropa? Bojácně pohlédne směr Brusel, a ten jednohlasně odpoví: Musíme být multikulturní. Navzdory tomu, že lidé i vlády jednotlivých zemí vědí, že to je do nebe volající blbost, pokorně svěsí ocas, a poslechnou. K čemu jsou jejich europoslanci, když jako jeden muž odsouhlasí každý diktát shora? Kdo jim předkládá noty? Není to náhodou ten dobrý bratr, jenž vyhladil Indiány? Proč bude Angličanům umožněno z potápějící se lodi včas vystoupit?
A jsme konečně u hlavní otázky. Proč europoslanci nehájí zájmy zemí, které je vyslaly? V byrokratické pevnosti zvané Brusel pozbývají, jakmile si ráno odpíchnou, národní identity, a stávají se z nich naklonovaní úřednící Bruselu. Jeden jako druhý, skoro jako v Matrixu, jen ty černé brýle chybí. Poslušne odhlasují vše, co je jim předloženo, jen aby nepřišli o teplé místo, které by doma těžko hledali. Celá Evropa ví, že jsou brutálně přepláceni v podstatě za nic, ale žádnou zemi to netrápí, protože - on je přece platí Brusel. A tak tam máme svoje zástupce i my, jsou zcela zbyteční, neteční, a škodí v podstatě jen tím, že hlasují tak, jak hlasuje většina.
Europoslanec Špidla blahé paměti by možná políbil i vlastní tchýni a naučil se arabsky, jen aby se tam se svojí nesmělostí a mizernou angličtinou udržel. Europoslanec Ransdorf se tam chodí vyspat, a ti ostatní? Podívejte se na web, jak ochotně hlasovali pro přidělení kvót na uprchlíky, navzdory tomu, že naše socialistická vláda proti tomu prská.
Svého času bylo v módě kopat do Klause. Jako jediný si dovolil odmítnout Lisabonskou smlouvu, která by nás alespoň některých problémů ušetřila. Dnes si tento geniální otec kuponové privatizace užívá zasloužený PPF důchod, a raději nikoho nedráždí. Škoda.
