Jsou věci, které se nám neříkají. Třeba to, že náš Měsíc není první ani poslední. Nebo, že první lidé chodili po Zemi už před milióny let. Nevěříte? Spíš si myslíte, že nemáte věřit.
internet
Tradiční vzdělání je dobré akorát na to, abychom si pamatovali, co napsala Božena Němcová, nebo kolik máme v těle kostí. Mimochodem, víte to? 208 až 214. Liší se to kus od kusu. Nevěříte? Domluvte se s hrobníkem, a nějakou kostřičku si v klidu hřbitova přepočítejte.
Ale zpátky k našemu prapůvodu. Něco málo naznačuje Bible, příručka tradiční brzdy pokroku. Pokud však chceme jít dál, církevní dogmata přestávají stačit. Existují staré texty, o kterých se nemluví, protože lidé nemají rádi Neznámo. Jsme ukolébáni vědomím, že všechno máme zmapované a pojmenované. Jen občas, aby se neřeklo, se necháme z letargie probudit konspirativní knížkou či katastrofickým filmem. Abychom měli pocit, že žijem.
Objevili jsme se tu náhodu díky genetické mutaci zvířete, nebo nás někdo vysadil jako králíky? Kdykoliv si člověk začíná myslet, že má planetu pod palcem, dostane řádně za uši. Náhoda – nebo opravdová evoluce?
Ve své primitivnosti se zmůžeme jen na konstatování, že máme žít v souladu s přírodou, jinak se na nás Gaia začne zlobit. Ve skutečnosti je téhle bohyni Země úplně jedno, jestli vyrábíme elektřinu v solárních plamenech, nebo třídíme odpad. Pokud dostane z vyšších míst befél, bez mrknutí oka nás spláchne, sežehne, nebo udusí, jako nejposlednějšího červa.
Věda na základě vykopávek a výzkumů stanovila čtyři geologická období. Nyní žijeme ve čtvrtohorách. Kamenné tabulky vykopané v poušti říkají, že každé období mělo svůj Měsíc. Ve vědomostech o fungování Vesmíru jsme na tom stejně, jako prvňáček, který se učí číst. Dokážeme připustit, že Slunce jednou vyhasne, ale představa, že na nás spadne Měsíc, je nám zcela proti mysli. Přitom o tom vypovídají nejen zmiňované tabulky, ale i oficiální veděcké poznatky.
Měsíc nám nespadl na hlavu hned. Jakmile se přiblížil na kritickou vzdálenost, slapové síly ho roztrhay na kusy. Stal se z něj prstenec, který kroužil kolem Země. Naši předci se tím impozantním divadlem mohli chvíli výborně bavit. Pak začaly jeho části dopadat na zem, a pohřbívaly pod sebou vše živé i neživé. Kroutíte nechápavě hlavou? Co se stane, když nějaký živočich zemře? Zkamení? Nikoliv. Zcela nechutně shnije. Zkameněliny vznikaly pouze v obdobích, kdy na povrch Země dopadl některý z Měsíců.
Během období, kdy se Měsíc přibližoval, obíhal mnohem blíž, než ten který známe dnes. Gravitace byla díky němu mnohem nižší, a dala vzniknout obrům, které známe z vykopávek. Na konci prvohor se objevují obří rostliny a hmyz. Na konci druhohor dinosauři. V té době se objevují i první savci – a snad díky kosmickému záření se ze zvířecí dělohy rodí první člověk. To však je pouze spekulace. Na základě nálezů v Rusku se o lidech v druhohorách začíná ve vědeckých kruzích opatrně mluvit. O obrech mezi lidmi se zmiňuje také Bible. A je klidně možné, že žili až zmiňovaných devět set let. Snížená gravitace znamená menší opotřebování těla.
Jací asi byli lidé před desíti, patnácti miliony let? Na základě nálezů nám byli podobní, ale byli mnohem větší. Jak na tom byli s myšlením a inteligencí, se můžeme jen domnívat. Současná civilizace se počítá na desítky tisíc let. Za tu dobu jsme sice urazili cestu od pazourku k sekeře Fiskars, ale stran rozumu máme ještě velké rezervy. Pokud se těmi sekerkami nevymlátíme, můžeme jen spekulovat, kde budeme za deset, patnáct milionů let. Doufejme, že nikoli zpátky v prvohorách.
Vaše názory mi můžete zanechat na mém webu ZDE.
________________________________________________________________________
Poznámka pod čarou:
Nebudu se přít s astrofyziky, ani popírat fyzikální zákony. Je známo, že se v minulosti Země udály věci, které nezapadají do škatulek oficiální vědy. Neustále se učíme, poznáváme, zkoumáme, a přesto jsme pořád na začátku. Myslíme si, že všechno víme, ale ve skutečnosti nemáme tušení, jak funguje nejen Vesmír, ale ani lidský mozek. Myslíme si, že hmota je uchopitelná, ve skutečnosti je to jen iluze složená z rychle kmitajících částic - viz moderní fyzika. A tak bychom mohli pokračovat. Exaktní věda v nás utvořila názory a stanovila vzorce - a přesto se čas od času objeví někdo, kdo je dokáže vyvrátit. A lidé budou pokyvovat hlavami a říkat: My jsme si to mysleli... Nám se to nějak nezdálo.
Lidská mysl má jednu velkou chybu: Je snadno ovlivnitelná názorem většiny, a myslí si, že je dokonalá. Pravdou je, že jsem u astronomických katastrof nebyl, abych to dosvědčil. Ale ani nikdo jiný, aby dokázal opak. Co třeba situace, kdy Země svým gravitačním působením zachytí planetku velikosti Měsíce? Kdo ze současníků může dokázat, že k tomu nedojde - či nedošlo? Článek může vyznít jako konspirativní teorie, ale ve skutečnosti se snaží donutit čtenáře k zamyšlení. Ať už pozitivnímu, nebo negativnímu. Nejen v tom, že z hlediska nekonečného počtu pravděpodobností je každá možnost stejně reálná. Což nakonec platí nejen o planetách, ale i o nás, lidech. Dokud se budeme chovat jako podrážděné vosy a bezhlavě startovat proti každému názoru který se nám nelíbí, budeme se plácat na místě a naříkat nad svou bezmocí.
