Každej den si někdo stěžuje na zkaženej svět, na politiky, zkrátka na cokoli. Už to nechci poslouchat. Nebaví vás žít? Tak čtěte!
Nenadávám na politiku. Nezávidím Andrejovi bloncku ani peníze. Nezdá se mi šťastnej. Nesnažím se ho zachránit. Je mi jedno, jestli je Okamura falešnej. Nebo Fiala nudnej. Nezajímá mě, kolik uspal hadů. Nezajímá mě, jestli chce Bartoš rozdat to, co nemá. Politici jsou tu nakonec jen sami za sebe, jako každej z nás.
Denně kolem slýchám, jak je tenhle svět špatnej, zkaženej, a nedá se v něm žít. Jenže svět je pořád stejnej. Zkažený jsme my. My jsme špatně. Nechali jsme se natlačit do virtuálních sociálních vazeb. Internet měl lidi spojovat. Krásně se nám to zvrhlo...
Nemám chuť vás unavovat apokalyptickýma kecama. Mám teď na uších sluchátka a v nich mi duní Cameron Carpenter. Na hlavě má číro, a úžasně hraje na varhany Bacha. Je na holky i na kluky. No a co. Muziku umí parádně, a o to v tomhle světě jde.
Nekoukat co kde kdo s kým, ale co já! Něco mě doopravdy baví? Tak to dělám. Nečekám, nekoukám, a dělám! Chci jít ven? No tak jdu. Nečekám, až přestane pršet, nebo až skončí stupidní seriál. Nečekám, až nebudou v lese lidi. Když nechci, tak tam prostě nejsou.
Všecko je v hlavě. V hlavě se můžeme zabít, a dožít až do smrti mrtví. V hlavě můžeme vystavět katedrálu, a s tou pak chodit po světě. Jakmile do ní zabloudí politik, aby nám kecal do života, můžeme ho v mžiku vymazat sochou baziliška spadlou ze střechy. Můžem tu naši katedrálu klidně nechat apokalypticky spadnout, zanechat v ruinách všechno zkažený, jako spisovatel v Doteku medúzy. Můžeme v mžiku vystavět jinou, čistou, svěží, novou.
Život je jen hra. Jde jen o to, jak se hraje. Nebudu čekat, až bude líp. To bych se nedočkal. Radši z toho kolotoče vystoupím. A najednou je ticho, a nikde neslyším jindy všudypřítomné “Vždyť to tak dělají všichni.”
Svět je pořád stejnej. Jen my jsme jinak. Proto máme někdy pocit, že jdou politici proti nám. Denně sami sebe znásilňujeme, a svádíme to na ty, co mají v koupelně zlatý kohoutky.
Vypni ten počítač, má milá. Vezmem se spolu za ruku a půjdem ven. Třeba se někdo přidá.
