Bloncka v luxusních bikinách se na mě opovrživě podívala, sotva jsem
kolem ní prošel. Její rozložitý přítel do sebe loupnul půllitr na ex a
naše pohledy se střetly. Řekl bych že jsme si oba mysleli totéž.
Rozkládám deku. Pozoruje mě stará paní labužnicky vdechující dlouhý kouř. Lehl jsem si abych nastavil tělo slunci. Paní se začala nezadržitelně smát.
"Pane, tam chodí čůrat náš Kuba!"
Nenechám se přece vytočit. Mám dovolenou!
Odspodu začíná něco prosakovat. Ranní rosa to nebude. S kamenným výrazem v obličejí posouvám deku.Teď se na mě upřeně dívá rozložitý pán s bříškem. Co z toho asi bude?!
Mravenci, rezavý!
Pán se na mě soucitně podívá:
"Jó, hochu, tam jsme taky leželi."
Kašlu na hmyz, jdu do vody.
Plavání je fajn sport. Vychutnávám si pohodičku, příroda, les, v pozadí skály. Nádhera. Z pláže sem doléhá dětský křik a smích. Žádní mravenci ani čůránky.
Prásk!
Cosi mě udeřilo zezadu. Obloha potemněla a já bezmocně zaplul pod hladinu. Když jsem se vzpamatoval, byly všude kolem bublinky. A ticho.
Trvalo věčnost než jsem se vynořil.
Z loďky na mě zírali čtyři vyzáblí puberťáci a šíleně se smáli:
"Sorry, vole. Dobrý, jo?!"
Zalapal jsem po dechu podruhý. Měl jsem chuť jim z toho udělat ponorku! Pak jsem mávnul rukou a plaval dál.
Na dece mě čekalo překvapení. Hromádka od středně velkýho koně. Rozhlédnu se. Paní objímá německou dogu a čeká co udělám.
"Pocem Venoušku. Nedívejte se na něj tak pane, je to němá tvář!"
"Tak vám teda pěkně děkuju! Měla byste si toho psa hlídat."
Odpovědi jsem se nedočkal. Její miláček ji zalehnul. Na přidušené volání o pomoc jsem nereagoval. Lidí je tu dost.
Slunce začalo připalovat. Napadlo mě, že skočím na jedno. Vystál jsem frontu a pohodlně se usadil. Od vedlejšího stolu na mě jukla roztomilá brunetka. Usmál jsem se na ni. Vzápětí mi někdo drcnul do židle. Otočím se. Opilec! Podle výrazu jeho tváře mi došlo, že se nachází v silně nestabilním stavu. Pozdě! Ve zlomku vteřiny vybuchnul!
Slečna odvedle najednou nevypadala vůbec sympaticky.
Znechuceně jsem se zvedl a vyrazil ke sprchám. Maminky přede mnou schovávaly malé děti, a ty roztomile žvatlaly:
"Fůůj, ten šmrdí!"
Měl jsem toho dost. Osprchoval jsem se a sbalil věci.
Když jsem došel k autu, čekalo na mě rozbitý okýnko. Šutr ležící na kapotě mě přesvědčil, že to nebyla náhoda. Uvnitř bylo všechno vzhůru nohama. Úplně nejvíc mě naštvalo, že ti hajzlové vůbec nic neukradli!
Mám Čechy rád, ale příště si radši zaletím k moři.
