Chlapi jsou odjakživa bordeláři

Tuhle větu slýcháme už od dob, kdy slezeme z nočníku. Není těžké uhodnout, kdo tyhle pomluvy vypouští do světa. Pánové, ruku na srdce, už vám to taky někdo řekl?

Pravdou je, že chlap je stvoření pohodlné. Pokud se o něj manželka či přítelkyně stará, má sklony nejen k tloustnutí, a také zkouší, co stroj zvaný žena snese. Začíná to nenápadnými testy v podobě ponožek náhodně rozmístěných po bytě, či jednoho talíře se stopami několika jídel a pěti neumytými hrnky ve dřezu - to když žena odjede na služební cestu či k mamince.

V prvním případě se nic neděje, žena se vrátí odpočatá, a svůj elán po návratu využije na úklid společné domácnosti. Muž jí ho zpestřuje rádoby vtipnými hláškami o pověstné věrnosti na služebních cestách, což má za následek, že žena každou chvíli ztlumí proud vody do dřezu a otráveně se ptá: "Cože?!"

Ve druhém případě se u muže rozsvítí varovná kontrolka. Zbystří, a začne přemýšlet, proč ten univerzální stroj dal přednost mamince. Situace je mnohem nebezpečnější, protože se nemusí vrátit. Žena by v takové situaci začala uvažovat, co bude dál, a jestli něco neudělala špatně, bude brečet do polštáře, řešit to s kamarádkama..

Muž, jako racionální bytost, začne uvažovat, kde se porozhlédnout po nějaké jiné pračce-myčce-uklízečce, a především dokonalé milence.

Občas se mu to podaří, dokonce je mladší, i kdyz zpravidla ne hezčí. Ale to nevadí. Má všechno, co má žena mít, a navíc mu historku o nevěrné ex-přítelkyni a opuštěném chudáčkovi nějakou dobu baští.
Muž dokonce před první návštěvou nové přítelkyně byt kompletně uklidí, vyluxuje, a dokonce i vyvětrá, a navoní počůrané WC. Nedělá to proto, aby měl byt čistý. Pozůstatek intuice mu říká, že ve špíně se žena těžko přemlouvá k milostným hrátkám.

Ruku na srdce, pánové, když už máte holku v bytě, baví vás hodiny konverzovat o šatech či zahradničení? Muž se na gauči přisouvá blíž, aby ji měl na dosah. Začíná vnímat její parfém, a dělá, jak se jí dívá do očí - přitom dokonalým periferním viděním sleduje něco zcela jiného.

Náhle vytoužený objekt nakrčí nosík a naznačí, že tu něco neladí. Nebo spíš nevoní. Muž se prakticky hned podívá na svoje ponožky a omluvně se usměje.
Pán tvorstva zvládne všechno na světě, ale neumí zapnout pračku. A koupit si nové prádlo? Na to má přece ženu. Tedy chtěl mít, protože z té návštěvy nakonec nebylo nic.

Co čert nechtěl, když se žena /v duchu přesvědčená, že k němu víckrát nevkročí/ v předsíni obléká, zarachotí v zámku klíč, a najednou tam stojí ta, co se právě vrátila od maminky, v domnění, že hříšníka její delší nepřítomnost dostatečně vytrestala.

Následuje mužovo trapné koktání. Ženy se na sebe překvapivě nevrhnou a nevyškrábou si oči. Mrknou na sebe, a tím mrknutím si řeknou, že všichni chlapi jsou nevěrní parchanti, a obě o tom ví své.

Návštěva chvatně odchází, a muže čeká mučení v podobě tiché domácnosti.
Snáší to trpělivě. Ví, že za dva-tři dny začne kompletní servis zase fungovat.

Nezačal. Přítelkyně mu oznámí, že už toho má dost, a že tenkrát na služební cestě poznala bezva muže. Pořád jí píše a zve ji na kafe. Ona ho vytrvale odmítala, ale s tím je konec.

A tak si muž zkroušeně balí fidlátka a stěhuje se na ubytovnu, protože ten byt byl její.
Žena mezitím uklízí byt a připravuje se na návštěvu nového chlapa. Kompletně uklidí, vyluxuje, vyvětrá, a přitom se pousměje nad skutečností, že prkýnko na WC není tradičně počůrané.

Návštěva proběhne k oboustranné spokojenosti. Následuje mužovo pozvolné a nenápadné stěhování, líbánky. Bože, vzal ji na dovolenou!

Čas plyne, a dokonalý muž začíná pohodlnět. Trvá rok, dva, než dospěje do stadia svého předchůdce. Anebo možná ještě dál, protože žena trpce konstatuje, že ten předchozí si aspoň do poslední chvíle čistil večer zuby.

A tak to jde v těch našich životech pořád dokola: Ženy zapomínají, a muži potřebují občas pořádnou facku, aby se jim znovu nastartoval software.

Další texty najdete na mém webu www.gins.cz