Odmítání nebo přijetí?

Pokora růst provází. Pýcha pádu předchází. Štědrost bohatství vodí. Lakota chudobu plodí. Přejícnost štěstí zvěstuje. Závist neštěstí zmnožuje. Mírumilovnost lásku zvětší. Hněv nenávist nezmenší. Cudnost radost rozohní. Smilnost smutek rozvodní. Střídmost duši nabíjí. Nestřídmost tělo zabíjí. Činorodost cit léčí. Lenost vůli ničí.

Mnozí tzv. duchovní lidé doporučují poslouchat pouze a toliko hlas srdce a přitom odmítají a potlačují hlas rozumu. Kdyby Bůh chtěl, abychom měli pouze srdce, k čemu by nám pak dal schopnost rozumu? Přijde mi to stejné, jakoby mě bolela hlava a já si jí uřezal, protože se domnívám, že ji nepotřebuji, když mám přece srdce. Byli jsme stvořeni jako celek a bez hlavy budeme tápat a bloudit džunglí tohoto světa stejně zoufale, jako jiní bloudí, protože uzavřeli své srdce. To, že rozum vidí věci z jiného úhlu, přece neznamená, že rozum je špatný, protože poznává jinak, než srdce. Je pravdou, že mít otevřené srdce je dnes důležité, ale nikoliv za cenu zbavení se rozumu. Dle mé zkušenosti má srdce a rozum stejnou důležitost. Žít bez rozumu je stejné jako chodit bez nohou a vidět bez očí. Být bez srdce je stejné jako objímat bez rukou a slyšet bez uší. Vše je zde duální a vše má svůj protiklad, který je třeba přijmout a začlenit do celku. Proto myslím srdcem - což znamená, že smysluplnost svých myšlenek a vhledů hlavy nejdříve procedím skrze laskavost otevřeného srdce, abych je vyvážil hlasem srdce. Ale také cítím rozumem - což znamená, že oprávněnost svých pocitů a emocí srdce nejdříve procedím bez domněnek skrze moudrost otevřeného rozumu, abych je vyrovnal hlasem rozumu. Pouze tak můžeme využívat úplný potenciál srdce a rozumu a dojít ke sjednocení rozumu v srdci a souladu srdce v rozumu.

Odmítání a boj s temnou stranou vede k potlačování nepřijatých částí osobnosti do nevědomí - což ve výsledku znamená nárůst nevědomé složky osobnosti a umenšování vědomé části. To je nespravedlivá cesta těch, kteří káží živou vodu Pravdy a Lásky, ale opíjejí se otráveným vínem plným lži a nenávisti. Jejich pokrytectví a přetvářka znesvěcuje a obrací Pravdu v lež a Lásku v nenávist.
Přijímání a smíření s temnou stranou vede k poznání nepřijatých částí osobnosti ve vědomí - což ve výsledku znamená rozšiřování vědomé složky osobnosti a umenšování nevědomé části. To je spravedlivá cesta těch, kteří jen nekáží o živé vodě Pravdy a Lásky, ale svým konáním přinášejí Pravdu tam, kde vládne lež, a dávají Lásku tam, kde bují nenávist. Jejich upřímnost a pokora posvěcuje život v Pravdě a Lásce.

Všechny situace nám zrcadlí naše vnitřní postoje a očekávání.
Odmítáme ty situace nebo lidi, v kterých se zrcadlí naše vlastní trauma. Při traumatech se rozštěpí a odpojí část naší osobnosti, a tuto nepřijatou část osobnosti pak podvědomě hledáme. Naše nepřijaté části jsou často tím, co se nám nelíbí na sobě a na druhých. Navíc si nepřijaté části všelijak ošklivíme, zakazujeme a ze zásady s nimi nesouhlasíme nebo k nim vnímáme hluboký odpor. Všichni, kdo na nás takto působí nebo nás zraňují, nám nabízejí poznání oddělené části naší osobnosti.
Utrpení je způsob, jak si uvědomit nepřijaté části. Proto podvědomě vyhledáváme bolestivé situace a jdeme cestou problémů. Bolest vždy obsahuje cenné informace o naší nepřijaté části. Vše, co v životě prožíváme, se děje v našem nejlepším zájmu.
Odmítnutí principu zrcadlení ve vztazích vede k požadavkům na bližní a jejich nesplnění vede k další bolesti a zklamání, zatímco přijetí tohoto principu nám pomůže vyřešit spory a uvědomit si, že vše, co požadujeme po bližních, ve skutečnosti podvědomě požadujeme po sobě. Pak pochopíme, že i partner je naší podvědomou volbou.
Neutíkejme tedy sami od sebe k práci nebo k druhým lidem. Vnitřní prázdnotu tím nenaplníme. Pocit celistvosti zažijeme, pokud přijmeme do vědomí celou naši duši včetně nepřijatých částí. Pak zjistíme, že všechny postrádané kvality máme dávno v sobě, jen jsme k nim zamkli dveře a blokujeme je tím, že je marně hledáme u svých na piedestalu postavených bližních.