Temná strana světlé cesty I.

Tak jako v klidné hladině můžeš pozorovat svůj odraz, tak v tiché mysli můžeš slyšet hlas srdce. Nejtěžší a současně nejcennější práce v životě je ta, kterou uděláte na sobě. Dostat se na jakékoliv cestě od teorie k praxi vyžaduje vědomě jít krok za krokem a víc konat, než mluvit. Duchovní cesta přitom vyžaduje nejvíce činů a nejméně slov.  

Většina populace se chce cítit dobře a zažívat radost, lásku i štěstí plnými doušky. Tato až nezdravá touha po pozitivních stavech vědomí sebou však nese mnohá úskalí. Všemožné návody, jak takového stavu dosáhnout, jsou mnohdy jako dvousečná zbraň. Lidé prahnou po rychlé a bezpracné metodě, ale taková neexistuje a pokud si to někdo myslí, má zaděláno na vážné duševní poruchy. Namísto přijetí a harmonizace negativních stavů se jich většina snaží zbavit, popřít, potlačit či dokonce projektovat, aniž by tušili do jaké šlamastyky se řítí. Neznám nikoho, komu by se povedlo tímto způsobem vyčistit mysl, duši či vědomí natolik, aby ho negace v životě nadále neobtěžovala. Jediná správná cesta je podle mne ta složitější a trnitější. Přímé a široké cesty vedou akorát do pekel. Proto kladu takový důraz na bolestivou práci s vlastním stínem. A snažím se ukázat zaujatým "pravdoláskařům", proč se žádné negace nemohou trvale zbavit, natož tím, že si z části své osobnosti vytvoří pandořinu skříňku. Nechtěné vlastnosti pominou pouze přijetím, protože je pak v sobě můžeme vyrovnat vlastnostmi chtěnými, a bez rozpolcenosti a boje žít v klidu jako celistvé a harmonické bytosti, které jsou si plně vědomi jak síly svého strachu a nenávisti, tak moci své lásky. A pokud se nám podaří poskládat své protiklady a vyrovnat je, dostáváme se nad vlastní dualitu. Např. jestliže v sobě vyrovnáme strach a nenávist odvahou a láskou, ihned se nám zpřístupní vědomí bezpodmínečné Lásky.

Mnozí lidé na duchovní cestě bloudí. Vedle mechanismů lži a potlačování, které vede k oddělení stínu a bludům, jsou hlavním důvodem uvíznutí ve slepých uličkách rozličné pasti ega. Kromě trojice mamutích pastí (moc, sláva a majetek) je třeba neživit touhu mít magické schopnosti. Mnoho mladých lidí kvůli této touze upadá do spárů všelijakých "velmistrů" řádů, spolků a společností, jejichž jediným cílem je využít energii svých členů k vlastnímu obohacení na úkor většiny. Takové "lžimistry" lze srovnat snad jen s parazity nebo s upíry moderní doby. Stejně nebezpečnou pastí ega je touha mít se lépe, leckdy za jakoukoliv cenu, ačkoliv podle spravedlnosti a karmy k tomu ego nemá žádné oprávnění. Takoví lidé se pak soustřeďují na pozitivní stavy, které vyhledávají jako můry světlo, dokud nepřijde, pokud vůbec, dočasná úleva od karmických obtíží. Ovšem ta je vykoupena za nesrovnatelné utrpení a přitěž všem ostatním, protože pozitivní stavy jsou spotřebovány a negativní stavy projektovány. Další neméně nebezpečnou pastí ega je touha pomáhat druhým, protože nemohu pomoci sobě. Výsledkem toho jsou nejrůznější charity a hnutí pomoci, které jsou ideologicky srovnatelné se středověkými odstupky. Dle hesla: Zaplatím, abych mohl dál žít bez pocitu viny a ve lži. Hříchy minulosti pak nejsou vnímány tak strašně, protože přece udělali "dobrý" skutek. Jenže dobrý je pouze pro ně samotné. Pomoci můžete jen sobě a až to uděláte, pochopíte, že abyste pomohli druhým, nestačí jim jen poslat peníze přes charitu. Museli byste jim ukázat pravdu a naučit je, jak si mohou pomoci sami.

Moderní esoterika mi občas připomíná dort od kočičky a pejska. Příliš často její vyznavači pracují s andělskými a hlavně archandělskými inteligencemi, aniž by znali důsledky svého konání. S nejrůznějšími návody na andělské vzývání a s modlitbami o jejich pomoc se doslova roztrhl pytel. Jenže každý archanděl zosobňující aktivní a tvořivou sílu daného živlu, planety, znamení či sefiry má svůj démonický protiklad. Když se tedy člověk snaží využít sílu andělů, aniž by měl pod kontrolou síly manifestované démonickými protějšky, přichází do spojení vždy s oběma současně. Např. volá-li někdo anděla lásky, aby mu přitáhl lásku konkrétní osoby, ale nemá pod kontrolou vlastní nenávist, je pravděpodobné, že po neuspěšném pokusu o přivolání lásky, v horším případě po úspěšném pokusu, přivolá i démonickou sílu, která ho zachvátí spalující nenávistí, vyzářenou zpravidla vůči objektu jeho nenaplněné vášně.

Jakékoliv složité a neobyčejné životní usilování o úspěch, který je složen z nepřijetí nebo útěku před nechtěnými okolnostmi - tedy útěku před sebou samotným, vede k propastným pádům nebo přinejmenším k zástavě duchovního vývoje.
Jednoduchý a obyčejný život, složený z přijetí a děkování za každodenní maličkosti a zkušenosti, vede k vytrvalému a vysokému duchovnímu vývoji.

"Zasvěcení" za peníze vede u nevyrovnaného jedince dříve nebo později k odělení stínu osobnosti. Jelikož valná většina lidí v tzv. "esoterních kruzích" je nadmíru labilní či přecitlivělá, leckdy tito lidé končívají v ústavech pro duševně choré pacienty. Oddělený stín je totiž stále spojen s osobností a vytváří vždy pravý opak toho, co chce osobnost - tedy činí to, co osobnost popírá a potlačuje. Skutečné zasvěcení se nedá koupit penězi tohoto světa a přichází z vůle Prozřetelnosti až je člověk plně vyrovnán se svým stínem.

Člověk, který nedovoleným způsobem vytěsní stín, aby se sám stal světlem, se povznáší na úkor bližních. Na své zasvěcení spotřebuje pozitivní kvality z prostředí, ale odmítne spotřebovat vlastní stín, který vnímá jako cizí. Světlá část osobnosti se sice dokáže povznést na základě afinity kvalit do vyšších úrovní světa, ale díky tomu, že na zemi zanechává svou temnotu, neúměrně ke svému zasvěcení zatíží celé prostředí touto vyprojektovanou vinou. Kromě toho vytěsněný stín znemožní většině ostatních dosáhnout harmonie. Čím vyšší je zasvěcení, které vzešlo projekcí, tím strašnější jsou důsledky na úrovni světa. Zpravidla pak přichází války a katastrofy, jež jsou přímým důsledkem rozštěpení osobnosti zasvěcence. Proto by každý, kdo jde světlou duchovní cestou, neměl odmítat přijmout svého Mára jako to udělal Budha. Ale měl by přijmout vlastní stín jako Ježíš z Nazaretu a použít své světlo k prosvětlení temnoty, namísto sobeckého útěku z hmotné úrovně do výšin světla - odkud nakonec zákonitě padne zpět do hmoty, neboť je přitahován vlastním nepřijatým stínem. Jen toho, kdo neuteče a svůj stín zpracuje, Prozřetelnost sama pozdvihne a usadí po své pravici.

Svobodu žije ten, kdo je sám sebou, i když za to bude haněn a pronásledován.
Pravdu vidí a uvědomí si ten, kdo se nebojí nahlédnout do hlubin svého Srdce.
Moudrost zná ten, kdo nepotřebuje být nejlepší a poučovat.
Moc má ten, kdo nepotřebuje být nejsilnější a vítězit.
A proto je jedno čisté srdce moudřejší, než deset chytrých hlav.

Jsme-li zaujati světlem, nevidíme vlastní stín.
Jsme-li zaujati stínem, nevidíme vlastní světlo.
Známe-li světlo a stín, vidíme se z obou stran.