"Co bych chtěla tím to dosáhnout?"

Je tomu pár hodin, co se mi prostřednictvím jednoho známého dostala do rukou bakalářská práce "Skleněná plastika" studentky M.S. z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Musím říct, že jsem už četl ledacos, ale styl a formulace, které jsou v práci použity, mě během letmého pročítání několikrát přiměly zamyslet se nad tím, kdo všechno dnes vlastně na vysokých školách studuje a komu se udělují akademické tituly, a taky nad tím, kdo se na udělování těchto titulů podílí.

Co čtenáře doslova knokautuje už při zobrazení úvodní stránky elektronické verze, je to, že práce je napsána písmem Comic Sans. Ano, čtete dobře. Studentka ucházející se o bakalářský titul odevzdala kvalifikační práci, která je napsána písmem Comic Sans. Práce tak působí dojmem fanfiction, dívčího blogísku, zápisků z páteční kalby, jen ne toho, čím by se alespoň měla snažit být - vysokoškolskou kvalifikační prací.

Jako vedoucí práce je uveden doc. akad. soch. Jiří Sobotka z KVV na PDF MU. Považuju za naprosto neuvěřitelné, že člověk s tak vysokou akademickou hodností pustí k obhajobě práci, která je psána v Comic Sans. Jako z noční můry pak působí to, že práce byla sepsána na katedře výtvarné výchovy, tedy ji psali a dohlíželi na ni lidé, kteří by měli mít alespoň elementární představu o tom, co se v rámci zpracování textových dokumentů dá považovat za vkusné a co ne. Comic Sans nepůsobí vkusně ani náhodou. Jak ale uvidíme, tento prohřešek je pouze předehrou celé děsivé opery.

Chápu, že vlastní text bakalářské práce je pouze doprovodným materiálem ke skleněné plastice, kterou studentka vytvořila, a pro hodnocení celého projektu je zásadní originalita a zpracování plastiky. Dovolím si přesto ocitovat některé věty nebo formulace, na základě kterých pochybuji, že si studentka zaslouží svůj bakalářský titul.

"I když studium na vysoké škole je náročné, každý z nás v občasných chvilkách zabývá něčím, co je mimo obor svého studia." První souvětí v kapitole "1. Úvod" trpí nedostatkem koheze, M.S. zapomíná na zvratná zájmena a jinde je používá zcela zbytečně. Tomu, že studentka naprosto nemá představu o užívání mateřského jazyka, nasvědčují následující špeky: "Chtěla bych také poukázat na možnost s dětmi se podívat na exkurzy do sklárny." ... "Co bych chtěla tím to dosáhnout?" ... "Broušení jeden z několika procesů broušení." ... "V pouštích od zásahu blesku vznikali objekty tzv. fulgurity- tavený písek." Na základě posledního uvedeného příkladu je vidět, že studentce dělá problémy nejen shoda podmětu s přísudkem, ale také psaní pomlčky (a není sama - často se u studentů třetího a čtvrtého ročníku na SŠ setkávám s tím, že nevědí, kam při psaní interpunkce vložit mezeru).

Studentka také nemá ponětí o tom, které formulace je vhodné použít ve vysokoškolské práci a kterých se vyvarovat: "[...] teplota u sklářské pece se pohybuje kolem 800°C. Člověk se může i ošklivě popálit." ... "Teď bychom se mohli zaměřit na to co všechno člověk, nebo taková malířka skla všechno musí mít ve své dílně k dispozici:" ... "Jistě už někdy všichni viděli broušené sklo." ... "Dalším krokem bylo přenesení těchto návrhů do 3D modelů jak se dnes říká v moderní době." ... "Proces modelace byl celkem jeden z těch jednodušších procesů této bakalářky." ... "V práci vychází z motivů přírody, které se všude opakuji. I já se držím přírody. Vím, že „matka příroda― je mocná čarodějka." Studentka zkrátka jako kdyby zapomněla, že píše bakalářskou práci, a její (byť se zájmem vytvořené) pojednání o sklářství připomíná článek v periodicích typu Žena a život.

Celá práce má rozsah 35 stran, z toho čistý text zabírá zhruba 14 stran. Zbytek tvoří formality jako použitá literatura, úvodní strana a abstrakt. Příloha s fotografiemi zabírá celých 13 stran. Práce je k nahlédnutí zde.

Smyslem tohoto článku ale není ztrhat studentku, která prostě odevzdala text, jenž je jako bakalářská práce naprosto nevhodný. Stejně tak bych se nerad dočkal toho, že utrpí nějakou psychickou újmu v důsledku negativní publicity, která se kolem téhle bakalářky ještě možná strhne. Na celé věci je děsivé především to, že "Skleněná plastika" měla svého vedoucího a oponenta, kteří práci doporučili k obhajobě. Chtěl bych zde vznést pochybnost o doc. akad. soch. Sobotkovi jakožto o způsobilém vedoucím vysokoškolských prací. Vedoucí práce by text na tak nízké gramatické a stylistické úrovni vůbec neměl doporučit k obhajobě a zavčasu by jej měl nechat studentce přepsat. V mysli se mi vynořuje také pochybnost o tom, zda doc. Sobotka práci vůbec četl.

Co se týče oponentury, její posudek se nachází zde. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem se dočetl, že oponentka navrhla studentce známku C (z šestistupňové škály, F = nevyhověl). Známku utváří naplňování deseti deskriptorů a za "formální kvality textu" získala M.S. jeden bod ze tří. Pokud taková práce získala jeden bod, vážně bych nechtěl vidět práci, která by získala nulu. V případě, že by bylo možné udělit záporné body, neváhal bych u této práce ani vteřinu. Podle IS MUNI obhajoba dosud neproběhla. Na její průběh bych však byl v každém případě velmi zvědavý.

Pokud budou naše univerzity pouštět k obhajobě takováto díla, je zřejmě cosi špatně. Tak nějak je mi proti srsti přijmout to, že by člověk měl být při studiu posuzován pouze na základě výledků v oboru. Pokud člověk neovládá svůj mateřský jazyk v dostatečné míře, měl by si alespoň text práce nechat zkontrolovat někým jiným. Za naprosto neakademický považuji přístup vedoucího práce, který takto znemožnil studentku před akademickou obcí. Pokud student píše mimo mísu, měl by jej vedoucí alespoň upozornit na chyby. V případě, že student spolupracuje nedostatečně, přijmout taková opatření, aby se minimalizovala rizika související se zveřejněním práce v systému. A pokud ani tehdy nedojde k nápravě, práci jednoduše nedoporučit k obhajobě. Na základě toho, že "Skleněná plastika" je v systému a čeká na obhajobu, soudím, že vedoucí prostě selhal.

(Poznámka: Posudek vedoucího prozatím chybí, nicméně tím, že práce došla až do stádia zveřejnění, nemění se smysl toho, co jsem psal výše.)