V Londýně. Opravdu.
Vyrazily jsme s kamarádkou na prodloužený víkend do mého milovaného Londonu. Počasí bylo na objednávku, čtyři dny v kuse slunko, chodily jsme v tričkách, kraťasech a žabkách. Angličanky klasicky v chlupatých kozačkách, v zimě ty otužilkyně běhají v balerinkách
bez ponožek.
Po vzoru domorodců jsme si užívaly piknik v úchvatných parcích a bránily sendviče před rozpustilými veverkami. Prošly jsme všechny zásadní památky, svezly se v double-decker busu, vyfotily se s figurínou Jamese Bonda, pozorovaly jsme Londýn z London Eye. Bez povšimnutí jsme nenechaly obchůdky ve slavné Oxford Street, kde jsme si pořídily pár extrovních kousků.
Když jsme si dávaly lahodný carrot cake na Portobello Road, řekly jsme si svoje přání.
Lenka chtěla ochutnat fish & chips, já toužila jít na muzikál. Přání z kategorie snů bylo vidět Hairspray. Krátce před naším výletem byl v kinech, Hollywood tento muzikál zfilmoval a John Travolta tam excelentně ztvárnil matku. Vidět divadelní originál ve West Endu, to by bylo něco!
Už před odjezdem jsem šmejdila na webu a zjistila jsem, že muzikál je beznadějně vyprodaný. Pod heslem „nic se nemá vzdávat dopředu“ jsme vyrazily přímo do divadla,
kde se Hairspray dával. Byl podvečer, do začátku představení zbývala necelá hodinka. Blížily jsme se k cíli, budovu divadla jsme měly před očima, stály jsme na přechodu a čekaly na zelenou.
Najednou se vedle nás postavila žena a jedla fish & chips. Lenka zavětřila, já nezaváhala, paní oslovila a ta nám ukázala, že skvělá restaurace je za rohem. Naskočila zelená, přešly jsme a chtěly jít dovnitř. Těsně před vchodem stál pán, malý, šedovlasý, s hodnýma očima
a zeptal se nás: „Chcete jít na muzikál? Teď od sedmi?“
„Ano, moc rády.“
„Mám pro vás dva lístky, jestli chcete. Dám vám je zadarmo.“
Dívaly jsme se na sebe a nemohly tomu uvěřit.
„Vezměte si je a běžte k pokladně. Uvidíte, že jsou pravé.“
Paní pokladní pravost lístků na perfektní místa do první řady na první balkon potvrdila. S pánem, o kterém jsme dosud přesvědčené, že to byl kouzelný dědeček, jsme se nakonec domluvily, že mu zaplatíme poloviční cenu.
Ukázalo se, že koupil lístky pro svou ženu k výročí jejich sňatku. Děti jim však jako překvapení pořídily vstupenky na jiný muzikál a šla celá rodina. Přišli si ho vyzvednout, takže jsme viděly jeho paní i dospělé děti.
Za necelých šedesát minut se nám poštěstilo potkat kouzelného dědečka i s rodinou, najít dle instrukcí typický anglický pub a pochutnat si tam na vynikajících fish & chips a ještě jsme přišly na začátek představení včas. Muzikál nás nadchnul, byla to skutečná show.
Některá naše přání se nám mohou splnit během hodiny. Zázraky se tu a tam opravdu dějí.
