Když přišla pozvánka na třídní sraz po dvaceti letech, uvědomila jsem si, jak ten čas letí.
Vynahradil to fakt, že spolužáci jsou stejní (někteří dokonce stejně střelení), jako byli na gymplu
Akce začala naprostým trhákem – prohlídkou místa činu. Projít si znovu alma mater byl velmi silný zážitek. Učebny se zdály menší, fyzikální a chemická laborka najednou nebyla tak strašidelná, modely atomu byly na stejném místě jako za našich mladých let. V naší třídě namísto Gustáva Husáka visí Harry Potter. Tomu říkám změna!
Co se ovšem za dvě desetiletí nijak nezměnilo byl odér školní jídelny. Vsadila bych se, že tu
a tam možná i ti současní študáci dostanou „úho“ alias univerzální hnědou omáčku.
V době naší prohlídky zkoušel v ústavu školní sbor. Byli tak hodní, že nám zazpívali dvě skladby, při kterých nám běhal mráz po zádech. Fantastický výkon.
Přiznali jsme se, že jsme absolventi po dvaceti letech. Výraz dětí po našem odhalení mluvil
za vše. Nejlépe to vystihuje název filmu - Vrať se do hrobu. V jejich věku jsem také považovali třicátníky za někoho, kdo to má za pár….
Pohodlný přesun pohodlnými vozy do restaurace. Mecheche probíhalo podle plánu do doby než naši spolužáci a zároveň bratři umělci (jeden kameraman a druhý fotograf) nerozbalili něco, co vypadalo jako snowboard.
Čtyři panely s velkoformátovými černobílými fotografiemi zdobily před maturitou strany našeho tabla a byly na nich zachyceny čtyři roky našich studií. Co panel, to rok. Děvčata s brutálními trvalými tak typickými pro osmdesátá léta, brigáda na chmelu, poslední šprtání ve třídě před písemkou….
Několik fotek spustilo vzpomínky, smích, legrácky, utahování si ze sebe. Skupinové foto po dvaceti letech před historickými fotografiemi samozřejmě proběhlo. I s nejmladší účastníci srazu půlroční Sárinkou, protože spolužačka neměla hlídání. I když… další třídní přírůstek čekáme za tři týdny a v bříšku s námi prcek už byl, takže nejmladší byl asi on.
Během odpoledne a večera jsme stihli vše - povídání, fotky dětí, historky ze současných životů, novinky, vtípky, postupné loučení.
Super sraz. Těším se na další, který chystáme příští rok. Jsem zvědavá, co na nás bratři umělci zase přichystají….
