Naživo je to nejlepší

Jean Michel Jarre mne provází životem od vysokoškolských studií, jeho hudba mi pomáhá podle momentální nálady, někdy mne uklidňuje, jindy naopak nabíjí energií.

Včera jsem si vychutnala oboje - od Jean Michela osobně na jeho koncertě v Liberci. Podařilo se mu získat  všechny  přítomné už příchodem na jeviště, kdy prošel uličkou mezi diváky z jednoho konce haly na druhý a snažil se potřást si rukou s každým.
Jeho koncert byl dokonalé propojení hudby a její vizuální podoby prostřednictvím promítaných obrazů na pozadí a laserové show. Když hrál na elektronickou laserovou harfu, připomínal mága v akci.
Posledními třemi skladbami vygradoval atmosféru, že se úplně přirozeně vytvořil „kotel“ pod pódiem a  i diváci  na ochozech tančili.
Když jsem na koleji usínávala při Oxygen, říkala jsem si, jaké by to bylo vidět Jean Michela naživo. Už to vím. Slovy dnešních  vysokoškoláků – hustý:).