Budeme chodit po vodě?

Tento týden mě zaujala zpráva, že se v severozápadním Pacifiku už několik let shromažďuje odpad, tvořený především plasty, který je svou rozlohou srovnatelný se Španělskem.

Vědci letos místo tři neděle zkoumali a zjistili, že se nejedná o souvislé znečištěné „území“, ale že odpadky okupují oceán v délce i šířce několika tisíc kilometrů. Některé jsou viditelné pouhým okem, další se zákeřně skrývají pod povrchem oceánu.

Po podrobném průzkumu oblasti považují Velkou pacifickou skládku, jak se místu přezdívá, za ekologickou hrozbu. Plasty se mimo jiné staly součástí potravinového řetězce, na jehož vrcholu stojí člověk.

Do oceánů  se podle článku dostane asi deset procent  ze 260 miliónů tun plastů, které jsou ročně vyrobeny. Když se bude lidstvo snažit a dá do toho všechno, tak se procento odpadu v oceánech bude rok od roku zvyšovat.

Ježíš byl schopen chodit po vodě. Možná to za pár let dokážeme také.  Není vyloučeno, že časem bude cestovatelský hit ujít trek z Evropy do Ameriky. Budeme však v té době ještě lidé, nebo už jen roztomilí, geneticky upravení mutantíci?