V tomto článku se pokusím mluvit o důvodech pro a proti. Další je uvedeno níže. A kdybych nemusel vyplnovat ten prex nedělal bych to.
1. Zdá se, že to není křesťanské. Neboť křesťanství není proti rozumu. Ale přijímat uprchlíky z jiných kultur není rozumné, neboť by v konečném důsledku mohlo dojít k ohrožení samotného křesťanství, rodin, i sebe sama a sebevražda je hřích.
2. V minulém jsem se snažil poukázat na to, že islám je od ďábla. Je li tomu tak, tak jakákoli pomoc vyznavačům islámu je pomoc ďáblovi.
3. Nemám u sebe žádného uprchlíka, nemám tedy žádnou osobní zkušenost. Kdybych udělal špatnou zkušenost, třeba kdyby mi vyznavač Islámu někoho zabil, byl bych proti.
4. To, co je řečeno teoreticky, nemá žádnou váhu, protože tomu chybí odpovídající praxe. Takže od toho, kdo tak mluví a je pro, ale chybí mu osobní zkušenost, to nezní věrohodně.
5. Kdo podporuje islámskou migraci, ohrožuje tím nejen sebe, ale i ostatní, jako by si činil právo rozhodovat o druhých.
Avšak proti tomu je: „Byl jsem na cestách a neujali jste se mě…Amen pravím Vám, co jste neudělali jednomu z těch maličkých, ani mě jste neudělali…“
Odpovídám.
K prvnímu. Zachovávat Boží přikázání je nejdůležitější, byť by se nám zdálo, že jdou v dané chvíli proti rozumu. Nejsme totiž dokonale rozumové bytosti, i ďábel je chytřejší než my. V konečném důsledku se projevuje spíš než rozum, naše nevíra, Totiž to, že Pán Bůh potřebuje naši pomoc i za cenu, že se postavíme proti ho slovu. Jestliže Já konám něco, co mi přikazuje Bůh a někdo moji pomoc zneužije, je to jen jeho chyba a ne moje odpovědnost.
Ke druhému. Nauka a lidé to je něco úplně jiného. Nauka může být ďábelská, ale jednotlivec je stále „schopen Boha“.
Ke třetímu a čtvrtému. I ten kdo nemá zkušenosti může mít pravdu , a ten kdo je má, se může mýlit. Kdo tak nežije, může říkat krásná hesla, ale na jejich pravdivost nemá způsob jeho života vliv. Tak ten kdo hlásá, že je nutné přijímat uprchlíky a nemá u sebe ani jednoho, může mít pravdu tím co tvrdí, ne tím, co dělá. Ani moje eventuální špatná zkušenost a změna postoje, na to nemůže mít vliv.
K pátému: Cokoli děláme, se týká druhých, nikdo není ostrov sám pro sebe. Ne nadarmo Sartre říkal, že peklo jsou ti druzí. Nemůžeme jednat tak, aby se naše jednání netýkalo jiných. Tady se vyčítá něco, co je v samotné povaze jednání, kdybychom stále něco vmýšleli s ohledem na jiné, nedostaneme se dál, nikdy tomu tak nebylo, a kdo to požaduje, sám to nedělá.
Naturalistický omyl je to, co se v těchto diskusích často opakuje. Je to tvrzení, že z toho co je, se dá odvodit, že to či ono má, nebo nemá být.
