Rusko,Čína,USA,EU

Rusko čeká na svůj vzmach, ale ta chvíle ještě nepřišla. Rusko má sílu se více  angažovat na Ukrajině, ale neudělá to. Chtělo by, ale na konfrontaci se západem nemá ještě dost sil. Dalším hráčem je totiž Čína a ta se v současné době jeví daleko více pragmaticky než ideologicky. Čína vlastně apriori proti Rusku nic nemá a v mnohém je mu bližší, než k západní demokracii. Ale je tu tradičnní technologická, ekonomická a výzkumná zaostalost Ruska, která budí pramálo důvěry.

Zatím je to tedy tak, a Rusko to ví, že si přízeň Číny žádným plynovodem nezíská. Rusko by si dokázalo získat její přízeň za cenu pokroku v oblasti vědy a technologií, což je zatím utopie. Rusko je v této věci odsouzeno k zoufalému čekání, protože právě takovému poznání dozrává především v klimantu myšlenkové volné soutěže, demokratického rozvoje, myšlenkových alternativ, a to ne jenom těch "tvrdě vědeckých" Ano, Amerika je zadlužena až po uši, ale snad i pro to má v Číně mocného spojence. Tři ku jednomu, to je i na Rusko moc, tak moc, že  se radši vzdá svých mocenských pretencí na Ukrajině a pokusí se počkat na svůj nový mocenský vzmach. Jenže čekat nestačí. Něco se s tou demokracií musí stát i v Rusku, jinak to bude zase jen vývoz surovin a zbraní.

Opačným extrémem je ovšem EU. Nápadný akcent na individuální zájmy a lidská práva sice navazuje na anglosaské tradice, budí však otázku, zda je to dnes efektní cesta, že by tím bylo dosahováno spravedlivého cíle. Ukazuje se, že se na této cestě nachází příliš mnoho těch, kteří chtějí brát a že se  tím od dobře zavedených protestantských tradic spíše vzdalují. Ekonomické zdroje se tak vyčerpávají - bez náhrady  a není snadno je nahradit jinak, než dalším zadlužováním. Tak si Evropa přestává rozumět sama se sebou. Přijímá principy, které dříve odmítala, odmítá zavedené tradice, propadá romantismu a mnoha intelektuálním výstřelkům. Výsledkem je stále ostřejší sociální pnutí, které časem bude nutno řešit naprosto extrémními způsoby.

USA stojí na svých nohou zatím jen pro to, že takové jaké jsou, je  potřebují Evropa a Čína. Dávno v tom nejsou hlavní hráči, a nemají nic pod svou kontrolou. Neumějí dosáhnout svých strategických cílů, mají sice svoje ideje, ale ty dávno nesdílí už skoro nikdo jiný.

V této situaci profituje Čína, ale USA a Evropu zatím potřebuje více než Rusko. Proto snad bude časem  i na Ukrajině klid.