Některé děti mají v životě smůlu. Opustí je rodiče, příbuzní a jejich výchovu převezme na svá bedra stát. Ten má ale více možností, jak se k tomu postavit.
Úskalí jakékoli ústavní péče je především v tom, že musí být ukončena - rámcově do 18 let. V té době se od dětí chce to, čemu se nikdy neučily - samostatnost a odpovědnost. Dětské domovy je to naučit nemohly, protože šly cestou relativně nejsnazžší - zabezpečit dítě v jeho hmotné nouzi, zajistit mu vzdělání, prchavé známosti tet a nějakou tu dovolenou. Od patnácti let přiznaná jakás takás svoboda bývá využita všelijak - nejčastěji však jako průzkum nedovolených oblastí.
Přibližně stejný počet dětí je umísťěn v pěstounské péči a chtěli bychom věřit tomu, že je o ně lépe postaráno. Menší počet dětí umožňuje individuální péči a vytvoření blízkých vztahů. Děti vyrůstají "jako" v rodině, učí se potřebným dovednostem, získávají představu o tom, jak fungují funkční vztahy. Bohužel - je třeba to říci - někteří pěstouni péči o dítě berou jako kterékoli jiné zaměstnání a jejich motivací je hmotný zisk. Tak, jak děti střídají dětské domovy, tak střídají i pěstouny a není to bez vlivu na jejich psychický vývoj. Pokud si někdo myslí, že dosažením osmnácti let dítěte automaticky pokračuje pěstounský vztah, měl by si uvědomit, že tomu tak mnohdy není.
Výhodou Dětských domovů je jejich "čitelnost", jejich administrativní zázemí a snaha nabídnout optimální péči. Chaos pěstounských rodin není vždycky na škodu - i v nukleárních rodinách není vždy všechno jak má být - ale jejich snaha na dítěti vydělat je někdy až příliš viditelná. Při tom zde působí paradox - snaha státu o podporu pěstounských rodin a jejich finanční zabezpečení bude přitahovat stále více spíše ty, kteří to budou vidět jako nejsnadnější cestu k výdělku. V "normálních" rodinách je to spíše naopak - do dítěte se investuje - výchova dítěte něco stojí. To je základní rozdíl - pěstounská péče - často - nevím zda většinou - není žádný altruismus, zvláště ne tehdy, když s dítětem začnou problémy. Chtěl bych říci jako dětský psychiatr - dětských klientů je stále víc. Přestože si rušitelé dětských domovů slibují od jejich rušení pokles dětí v psychiatrické péči, obávám se, že opak bude pravdou. Z důvodů optimistického očekávání dochází již nyní k problémové dostupnosti dětských psychiatrů - (3 hodinová vzdálenost, regulační poplatek 100 Kč při hospitalizaci na den) a myslím, že další změny budou spíše přispívat k tomu, že se problémy budou hromadit.
