Romové a evoluce

To, o co se budu dnes snažit, snadné není. Ale než začnu, chtěl bych vyzvat čtenáře k laskavému "uzávorkování" předchozích postojů. Zkusme si zahrát tu hru.

Začal bych velkým obloukem: L. Wittgenstein: "V přírodě se děje všechno tak, jak se děje, tam žádná etika není." Sežere-li vlk mládě zajíce - nic - přírodní děj. Uschne - li strom - nic - přírodní děj. Změní-li se klima - nic - přírodní děj. Morální hodnocení přichází s člověkem. Z hlediska přírody: zmizí - li člověk z povrchu zemského - nic - přírodní děj. Zmizí -li naše země - nic - přírodní děj.  Příroda je lhostejná k úsilí lidí. Jestli je vědecký pokrok doprovázen ztrátou přírodního bohatství, to je z hlediska samotné přírody úplně jedno - to jen člověk sám si pod sebou řeže větev, ale proč by měla mít příroda starost o člověka? Na tomhle světě nejsme z  vůle přírody - jen ze své vůle tu můžeme setrvat, jestli  to dokážeme. Jsme zde, ale pokud zde nebudeme, stěží se ve vesmíru najde subjekt, který toho bude litovat.

Ale člověk je ze všech přírodních bytostí zvláštní bytost v tom směru, že se lépe než jakýkoli jiný organismus  dokáže adaptovat v rozličném prostředí a podmínkách, které na zemi panují. Tím se člověk zásadně liší - svou dovedností měnit kolem sebe podmínky tak, aby žil ke své větší spokojenosti. Bakterie se dokáže přizpůsobit změněným podmínkám, člověk nad to dokáže do určité míry měnit i ty podmínky. Je tedy stále v interakci se svým prostředím a to je jeho bytostný úděl. Zkusme si to představit graficky. Existující organismus je v jakémsi středu kruhu životních podmínek, kde se cítí nejlépe. Vzdaluje-li se od centra, adaptuje se na změny prostředí. U člověka je to jinak. Nemá své centrum, kde by se mu "nejlépe dařilo", protože to, jak se mu bude dařit, ovlivňuje svou činností. Proto člověk zalidnil zemi od pouští až po ledové pláně, sestupuje na dno oceánů a létá do vesmíru jednoduše tím, že si bere kus svého prostředí s sebou tam, kde by jinak nemohl žít ani chvilku.

Přestože je to obdivuhodná dovednost a svým způsobem nás uschopňuje k tomu, abychom do přírody zasahovali a měnili ji, existují dvě nebezpečí. Za prvé - lépe se nám odhaduje okamžitý efekt, než dlouhodobé následky. Za druhé - pro okamžitý zisk jsme ochotni jít do rizika, že to v budoucnu nemusí dobře dopadnout.

A pak je zde ještě jedna věc, která už souvisí s naším problémem: změny prostředí. K nim dochází buď aktivitou člověka, nebo na něm nezávislými vlivy. Tak například: Dojde - li k závažné erupci na slunci, která naruší přenosy dat - je to vliv přírody, který člověk svou činností nevyprovokoval. Dojde-li k energetické krizi a vyčerpání zdrojů - je to vliv člověka. V každém případě tyto změny kladou větší adaptační nároky na člověka, ten musí vynaložit aktivitu a vynalézavost, aby obstál a kdo ví, zda se mu to vůbec podaří.

Dokončení v dalším čísle