Feminismus je velice zajímavá a podnětná filosofie, která se pochopitelně vyslovuje i k našemu tématu. Mnozí diskutující poukázali na to, že donošení těhotenství se týká především žen a že je tedy na místě věnovat pozornost právě jejich stanovisku. Mnozí vtipně upozornili, že muži většinou těhotní nejsou a tak se zdá neadekvátní, že svými stanovisky zavazují těhotné ženy. Podívejme se tedy na to, co k tomu říká feminismus.
Snad by se mělo říci, že feminismus má v západních zemích dlouhou historii. To, co první feministky požadovaly, se již dávno stalo skutečností (volební právo), i když ve své době se jejich požadavky zdály přemrštěné. Dnes je považujeme za samozřejmé. Jejich historické postoje a nároky však byly vystřídány jinými, které se v mnohém setkávají se stejným odmítáním, jako tomu bylo kdysi dávno.
V současné době není feminismus zdaleka jednotnou filosofií. Známe marxistický feminismus, ekofeminismus, existencionální a poststrukturalistický, dokonce i křesťanský.
Pro feminismus je charakteristické: Kritika abstraktních teorií včetně nároku na objektivitu a racionalitu. Názor, že morální život nelze definovat z hlediska centrálního principu, ale z hlediska porozumění.
Zaměření na konkrétní problematiku a na sociální kontext.
Zdůraznění úlohy citů a emocí, empatií a typicky ženských vlastností.
Ale k tématu:
Co je zajímavé. Dřívější proponentky feminismu samozřejmě možnost potratu v rámci liberální legislativy přivítaly. Žena má právo "odmítnout" dát své tělo k dispozici fetu. V možnosti potratu viděli především možnost ženy se rozhodnout a připadalo jim, že toto rozhodnutí ženy v - rámci liberální legislativy - je vždy svobodné a nevynucené.
Mnohé z nich problém řeší tím, že fetus nepovažují za osobu. Představa o osobě je sociální konstrukcí, takže osoba nemůže existovat mimo vztah. Je tedy žena tou, která řeší jeho status. Osobou - nezavislou na vůli ženy se plod stává až tehdy, kdy nabývá některých vlastností, které jsou pro člověka konstitutivně důležité. Vědomí a schopnost cítit bolest, uvažování, představa o sobě samotném atd. (tedy pozice empirického funkcionalismu). Mnozí ovšem namítají, že takto bychom mohli legálně zabíjet i narozené děti. Odpověď je: V okamžiku, kdy se dítě narodí, nemůžeme jej zabít, protože je volné pro adopci. Pokud bychom mohli provést potrat bez zabití dítěte, nemohli bychom dát žene právo k zabití fétu.
Současné feministky - které liberální rámec odmítají - vidí problematiku složitěji. Je potřeba přihlédnout k celému sociálnímu a společenskému klimätu. Žena nemusí být schopná ryzího výběru mezi těhotenstvím a potratem, naopak na ni může být činěn nátlak tím, "že to přece jenom je dnes tak snadné a že si to dítě nechat přece nemusí." Možnost provedení interupce se pak stává nástrojem k útisku a ještě se navíc licoměrně zastírá pláštíkem svobodné volby.
Mnozí čtenáři asi řeknou - tak co ty feministky vlastně chtějí? Ať je to jakkoli - poukázat na některé ne zcela postřehnutelné aspekty věcí je určitě záslužná práce.
