Postmoderní TOP 09

Ve věku moderny platí: Absolutní rovnost všech jedinců před zákonem. To je koncept moderny, má své nedostatky, to dávno víme, ale od Velké francouzské revoluce se prosazoval jako vzor hodný následování. Ve středověku byla rovnost před Božím zákonem - zde je třeba hledat zárodky demokracie - ale vlastní vznik moderny je spjat s ideou všeobecné rovnosti před pozemským soudem. S tím není potřeba polemizovat - na tom se můžeme sejít i tehdy, když se mají cesty hned v následujícím kroce rozejít.

Demokratické státy se naží o tuto cestu. Nic není důležitější, než bránit svobodu člověka a tato svoboda čerpá svůj nepodmíněný základ v axiomu o rovnosti lidí před zákonem. Nic se tím nechce říct o sociálních rozdílech, ty existují a budou existovat, ale zákon o rovnosti vychází z přirozeného předpokladu, že v tom nejdůležitějším jsme si všichni rovni. Ve středověku platilo: Před Bohem jsme si rovni. A v moderně platí: Jsme si rovni před zákonem. Tedy prakticky samozřejmě málokdy - ale je to cíl, který by bylo neradno popírat.

Poslední aktivita TOP 09 jde ovšem za základní princip moderny, a protože se nevrací ke středověku, lze ji označit za postmoderní jev. Ukazuje bez příkras a přímočaře, že brutální státní moc nemá v nejmenším na starosti svobodu jednotlivce, ale prosazení své vůle. Vytváří nerovné předpoklady k vedení dialogu, který již není nenásilný, ale plný hrozeb a nátlaku, nejenom vůči tomu, kdo se "provinil", ale proti celému národu, protože jak se zdá - za nephodlného úředníka by měli pykat všichni. Že nakonec došlo k urovnání situace nalezením provizoria, které víc než zájem o spravedlivý soud, je vedeno snahou o nalezení kompromisu, je jen dalším důkazem postmoderní ideologie TOP 09. Ta akcent na konzervativní hodnoty použila jako formu vhodných nástrojů k prosazení svých mocenských cílů, a který (ten akcent) ve vhodných chvílích odhazuje, jako "poctivý člověk svoji čepici." Ideologie TOP 09 se ještě nijak neprofilovala, je to strana, kterí žije z krátkodobých utilitaristickýxch cílů. Ale kauza Bátora ukázala, že začíná hledat své ideové zajištění, které spočívá na basi celé řady rozporných  postupů, nevyhýbá se nátlaku, a teprve praxe nám  ukazuje, že žádnou teoretickou bázi nemá, že se vyvíjí zcela účelově a pragmaticky tak, tak je se to hodí k udržení a prosazení mocenských pozic.