Munchausenův syndrom by proxy

Baron Prášil byl znám svým vymýšlením. Vymýšlel si bláznivě, někdy i krásně. A jeho jméno dalo jméno známému psychiatrickému syndromu, kdy si někdo vymýšlí smyšlenky a dokáže je vsugerovat někomu jinému, nejčastěji dítěti.

Měl jsem přítele, byl to bon viván, člověk nezodpovědný, ale dobrák. Byl třikrát ženat, ženy mu důvěřovaly, protože vždy sliboval více, než mohl splnit, bylo radost jej mít za přítele, ale za manžela - to musel být kříž. Měl z každého manželství několik dětí, sám byl fešák, děti byly po něm, jako obrázky. Měl ty děti rád, vycházel s nimi lépe než s bývalými manželkami, a když něco dělá člověk upřímě a s láskou, nemusí na odezvu dlouho čekat. I děti jej měly rády, těšily se z každé jeho návštěvy, rády k němu jezdily na víkend. Je to s mužskejma někdy tak, že si umějí hrát a dovádí jako malí kluci, v těch vážných věcech na ně spolehnutí není, manželky si zoufají, děti jásají.

Jedna z jeho bývalých žen tyto jeho vstupy do svého života dost nelibě nesla. A přišla s tímto příběhem - během návštěvy pohlavně zneužívá svěřené dítě - svou dceru. A bylo  zle. Konec zábavy, věcí se ujaly orgány tím pověřené. Žena byla velmi přesvědčivá, holčička - asi dvouletá - celá schoulená. Důkazy? Ihned po návratu z dovolené šla k lékaři a ukazovala zarudnutí kolem dívčina genitálu. Podle přítele si takto důkazy opatřovala sama, drhla ji mezi nožičkami, do vulvy zanášela nečistotu. Lékař s ní spolupracoval a snažil se najít další důkazy proti manželovi v genitáliích dítěte. Také přítel se bránil, než odevzdal holčičku z dovolené, vysvlékl ji a ukazoval svědkům, že on vrací dítě v pořádku. V té době si prožil peklo a sáhl si na dno svých sil.

A příběh nemá happy end. Zemřel. Těsně před tím mu dal soud za pravdu