Mám rád feminismus II

Ve včerejším článku jsem napsal krátký úvod k problému. Abych zopakoval věc, kterou chci dokázat: Feminismus není snaha o dosažení rovnoprávnosti mezi mužem a ženou. Feminismus je tvrzení, že žena je lepší, než muž. Je to značné zjednodušení a ostrá formulace, nicméně - uvidíme.

Včera jsem poukázal na to, že submisivní postavení žen v 19. století bylo vlastním podnětem pro rozvoj feministických snah. Zmínil jsem se i o tom, že tento boj byl velice těžký především pro to, že značná část veřejnosti byla přesvědčena, že mnohé ženské "negativní" vlastnosti (jako například nižší inteligence, impulzivita, sklon k hysterii) jsou dány biologicky a že snahy feministek jdou  proti neměnitelným zákonům přírody. Takto smýšlel i Ch. Darwin, který se domníval, že ženy mají vlastnosti blízké vlastnostem málo vyvinutých národů. Le Bon - autor známé Psychologie davů,  dokonce tvrdil, že sice může existovat inteligentní žena, ale to je spíše hříčka přírody - vlasntě zrůda - něco jako dvouhlavá gorila. Ženy tedy od vědeckých autorit (nikoli náboženských) slyšeli, že se mají podrobit svému osudu, který je zakotven v neměnitelném řádu přírody a biologických funkcí.

Aby ženy mohly dosáhnout vůbec nějakého úspěchu, musely na to jít jinak. K. Beecherová například navázala na M. Wullstonecraftovou tvrzením, že žena nemá jen negativní vlastnosti, ale i pozitivní, které jsou zvláště důležité k fungování rodiny. Poukázala především na schopnost ženy obětovat se pro rodinu, pomáhat manželovy v jeho nesnázích, trpělivě naslouchat, empaticky jednat, vytvářet příjemný domov - i to byl feminismus ve svých počátcích. Mělo se za to, že muž je péčí ženy jaksi "změkčován" že žena zde působí uvnitř rodiny tak, aby z muže nebyl agresivní, chladný a nepořádný "macho". Úkolem žen tedy bylo jaksi "civilizovat" muže.

Jenže od tud byl už jen krok k radikálnímu feminismu. Tento svět je špatně organizován pro to, že mu vládnou především muži se svými typicky mužskými špatnými vlastnostmi (agresivita, domýšlivost, přehnané sebevědomí, riskování). Aby svět vůbec nějak přežil, nestačí jen vliv žen uvnitř rodin, ženy se musí angažovat a vnést do světa právě ten prvek ženství, který ve společnosti a v politice chybí. Navíc muži jsou ti - kteří ženám určují jejich podřízené postavení definováním oněch zmíněných "pozitivních" a "negativních" vlastností. A jsou to muži, kteří si zvykli na své panství, nechtějí se ho vzdát a tak hledají i biologické důvody, o které by se mohly opřít. Nakonec M. Stantsonová nezapomenutelně prohlásila: "Muž je něco nesrovnatelně nižšího než žena, a to ne pro svůj přirozený původ, ale pro nadnesenou představu o sobě samém"

K zamyšlení: Neplatí něco podobného i dnes? Když muž nemá být na co hrdý, tak je hrdý na to, že je muž. Od tud ty vtipy o blondýnkách a jiné perly.

..Pokračování příště.