Kalouskových pár facek

Je to myslím přirozené, že se člověk dívá na události kolem sebe z hlediska své profese. Já jsem psychiatr, k tomu dětský, s dospělými ale také zkušenost mám.

Z mého hlediska je to jasné - přestřelil ministr. Jestliže někdo na verbální agresivitu reaguje brachiální agresivitou (fyzickým napadením), pak reaguje neadekvátně, což se snažíme vštípit dětem už v jejich kolektivu. Myslím, že co platí pro děti, platí i pro dospělé: Jedna věc je slovní útok a jiná věc je fyzický kontakt - byť by se jednalo o pár facek. Učitelé i zdravotníci mnohdy slyší také urážky toho nejhrubšího zrna, často nejenom od svých žáků a pacientů, ale to je v nejmenším neopravňuje k tomu, aby si to s druhými vyříkali fackami. To je současná situace a já neříkám, že je ideální. Ale zatím to platí a já nevím, jak chápat Kalouskův atak. Je to návod, jak řešit podobné konflikty? Chce pan minístr, aby se lidé v podobných situacích chovali tímto způsobem? Pak by měl ale iniciovat celou řadu změn, včetně listiny základních práv a svobod. A tím by měl vlastně začít. Kromě toho, je tato listina pouze nadekeretovanou smlouvou, takže směle do toho. Prokáže - li náš ministr větší morální kredit, než ti, kteří tu smlouvu sjednali, pak mu uvěřím a budu se chovat podobně, zatím však cítím povinnost rozlišovat mezi verbální agresivitou a fyzickým útokem. Je ale možné, že se všechno odehrálo jako dobře zaranžovaná fraška, mající za cíl ukázat ministra jako rozhodného člověka, jemuž lidový zápal není cizí. V těchle sférách života je možné skoro všechno, ale pro mě zůstává stále záhadou ministrovo chování, protože v něm postrádám cokoli rozumného. V našem kolektivu dětských pacientů je to na denním pořádku: "On mi nadával, to sem si měl nechat líbit?" Takže od příště budou mít dětští agresoři velkou oporu v ministrově chování. Ne jen pro to, co dělá, ale také pro to, že se on sám staví do pozice morální autority, která má právo rozhodovat o tom, jak se má správně reagovat na ataky druhých lidí