V následujících měsících a možná dnech bude tato otázka asi zbytečná. S příchodem zimy se zhorší situace těch, kteří již zde jsou a ještě přijedou a otázka bude znít:
Máme jim pomoci? Neumím si představit žádného člověka tohoto státu, který by s lehkým srdcem uměl stát nad umírajícím člověkem a neposkytnul mu potřebnou pomoc. Takový bude úkol možná jednoho každého z nás a každý si umí představit, že se může nalézt v podobné situaci: Osobně se angažovat a poskytnout nezbytnou pomoc. Jsem přesvědčen, že i mnozí těch, co přijímat uprchlíky nechtějí, by ve vyhrocené situaci pomoci dokázali, je v nás hodně z dědictví předchozích čestnějších let.
Tváří v tvář potřebnému člověku zřejmě uvažujeme jinak. Nakonec i Hitler říkal, že smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů však pouhá statistika. Asi je to pravda, protože soucítit s miliony neumí ani ten, kdo má srdce velké jako cihelnu.
Ale jsou zde lidé, kteří si myslí, že situace není tak vážná, aby se na ni nedalo vydělat nějaké politické body. Rozdmychávají nenávist a šíří necitelnost – a to ve jménu – jaká drzost - křesťanských hodnot. Onou velikou křesťanskou hodnotou – větší než chrámy a peníze celého světa – je však pomoc chudým a péče o potřebné. Když se sv. Vavřince zeptali, kde jsou ukryty poklady církve, ukázal jim zástup bědných a nemocných se slovy: „To jsou naše poklady“ Pokladem křesťanství je ochota pomáhat, nasadit se pro toho, kdo pomoc potřebuje, a ne vyhledávání výmluv a farizejsky se ptát: „kdo je můj bližní?“ Ježíš na to odpověď poskytl: „Ty buď bližní..!“ A sv. Ignác: „Ať se obětujeme a nečekáme jinou odměnu, kromě vědomí, že jsme splnili tvou vůli.“
Ti kdo se dovolávají křesťanství, ale odmítají pomáhat, mají na mysli křesťanství ďábelsky zpotvořené, hlásají sobectví a nepřejí si nic jiného, než aby jejich živůtek a majeteček zůstal zachován. Přijdou o všechno
