Mnohdy nás napadá tíživá myšlenka - svět islámu nahradí časem náš demokratický svět, zavládne i v evropských zemích islámské právo, bude veta po vší individuální lidské svobodě, kterou jsme si pracně v posledních - spíše desetiletich vydobili. Chtěl bych čtenáře ujistit, že i kdyby snad jednou skutečně islám zvítězil, nastoupí časem i on cestu k demokracii.
Podstatou islámu je totiž předpoklad rovnosti lidí. Před Alláhem jsou všichni na tom stejně, bohatí, chudí, zdraví, nemocní, vlivní i nepatrní. Snad se v této základní úvaze nemýlím, kdybych se mýlil, je vše ostatní špatně. Jedná se o obecnou rovnost - tedy o rovnost, která není dotčena druhem náboženství, případně hříchem. Je to prostě rovnost člověka s druhými lidmi. Tato představa o rovnosti není Bohužel v islámu ještě dostatečně rozvinuta - jistě mnohem méně, než v křes´tanství. Zatímco křesťan obvykle řekne: "před Bohem jsme si všichni rovni", Muslim připojí spoustu kondicionálů, ale v konečné fázi uzná, že existuje obecná přirozená rovnost mezi lidmi. Hinduista to neuzná, ten rozlišuje mezi lidmi už na úrovni prazákladní - na úrovni kast. Narodit se do určité kasty je bytostným určením člověka.
Uznává - li někdo obecnou rovnost mezi lidmi, pravděpodobně uzná i to, že tato rovnost touží být skutečně realizována a že tedy existuje přirozená snaha lidí dosáhnout rovnosti životních podmínek. Děje se to zcela přirozeně, a´t proti tomu někdo bojuje, nebo ne, toto úsilí nejde zlomit. Znovu analogie k Hinduismu - pokud existuje představa o obecné nerovnosti mezi lidmi, pak je cesta k demokracii daleko obtížnější a je chápána jako cizorodý a dané kultuře nepřátelský prvek. Cesta k demokracii je tedy u těch, co uznávají obecnou rovnost člověka, spíše vedlejším efektem lidských snah, a to snah demokracii nastolit i snah demokracii zabránit. Pokud ovšem dojde k nastolení demokracie v některých státech, dějiný vývoj zdaleka nekončí. Ukazuje se totiž, že nastolením demokracie vůbec nedošlo k nastolení rovnosti a že individuální realizace těchto snah, je pro demokratický stát stejně destruktivní, jako pro monarchii. Demokratický stát roste z těch myšlenek, jejichž individuální realizaci potlačuje, dělá to tedy mnohem chytřeji, protože nedemokratické státy potlačují i samotné myšlenky. Je tedy cesta k demokracii nevyhnutelným údělem islámu. Ale jakou bude mít výslednou podobu - tedy jaký vymyslí demokratický systém k potlačování svobody, není zřejmé.
