Havlovo odcházení

Nejsem puncovaný kritik, jenom divák, ale díky blogu máme dnes všichni možnost být také kritiky nejenom politických událostí, ale vůbec všeho s čím se na své cestě životem setkáme.

Mě vstoupilo do cesty Havlovo Odcházení a rád bych se s Vámi podělil o svůj dojem. Hned v prvním plánu musím říct, že jsem byl rozpačitý velice velmi. Těšil jsem se na Višňový sad a také jsem cosi podobného viděl, ale že je dnešní doba tak groteskně absurdní, to jsem opravdu netušil. I prostředků k hledání výrazu jaksi přibylo, aniž by se docilovalo silnějšího účinku - na jevišti se odehrávalo expresivní drama, ale srdce diváka - tedy srdce mé - nepociťovalo nic z citů, na které se těšilo. Disociace mezi akcí a emocí se nekonala, všechno bylo průhledné a všechno něco připomínalo, nejvíce Zvonokosy, občas se tam mihl stín Shakespeara a kromě té parády tam bylo zoufale prázdno. Říkal jsem si - něco takového může napsat jen dramatik, který byl prezident, což je species vskutku málo vídaná, ale on mezitím dramatik nějak zprezidenštěl, přestože se vynořil z vody jak mrož a více než cokoli jiného nabídl svůj portrét téměř v komiksové úpravě známé ze zeleného Raula. Ačkoli se celou dobu bylo dívat na co, nemohl jsem nevzpomínat na Luveláka a Duplikáta, postav stejně činorodých jako připomínajících oba hlavní protagonisty, ale s větším francouzským šarmem a shovívavým nadhledem. Groteskně buldočí bývalý premier nepřipomínal vůbec nikoho jeho dlouholetá přítelkyně nejvíce Dášu Havlovou a ostatní tam byly jenom stafáž vyplňující prázdný prostor svými známými tvářemi. Nebýt těch jmen s velikou hereckou licencí, nebylo by hry, bylo by jen parmenidovo jsoucno, bez pohybu, smyslu a cíle.

Scéna svou  zářivostí a barevnými kontrasty připomínala Weigela, bylo tedy alespoň chvíli se na co dívat, dokud si člověk nezvykl. Pak už to byly jen kulisy, z lidí se později stali herci. Závěrečná křeč naznačila konec, bývalý premiér svým vnitřním vývojem připoměl jednoho Bourbona: Nic nezapoměl a v ničem se nepoučil - když nic jiného - zřejmě osud politiků - ne jenom králů.