Konec iluzí. Západ, zdá se, neustoupí. Východ také ne. Důvody neústupnosti jsou však u každého přece jenom jiné. Západní země vnímají svou ekonomickou sílu - stále se jedná o druhou nejsilnější ekonomiku na světě a tradiční nedůvěru k Rusku. I západní intelektuálové marxistického ražení jsou vůči rusku nepřátelsky laděni.
Ani Rusko ustoupit nemůže - Putin ve své osobě vzbudil obraz spasitele a jakýkoli ústupek by byl národem vnímán jako zrada. Dostali jsme se do fáze nesmiřitelnosti a ta je nejlepším odrazovým můstkem pro pokračování mezinárodních sporů jinými, než diplomatickými prostředky. I. Kant ve svém krátkém spisku K věčnému míru píše o tom, co je třeba dodržovat, aby byl mír udržitelný. Jeden z nutných bodů je transparentnost - tedy takové mezinárodní jednání, které nezatajuje budoucí úmysly a nepodepisuje smluvy s tajnou výhradou, že budou porušeny. Čeká nás obrovská globální změna - na východě, na západě, na severu i na jihu. Možná to nebude změna, které se tato generace dočká, možná se to na pár let ještě nějak uplácá. Ale nesmiřitelné tendence jsou již odstartovány, každá míří jinam, vzájemě si konkurují a budou vystaveni konfrontaci. Tento svět je globálně propojen, takže i Islámský stát je budován na velké iluzi o tom, že je možný návrat ke středověku. Není možný - ani v Afghanistánu. Tyto tendence jsou zdrojem napětí, které zatím tlumeně bublá, ale časem dojde k mohutné erupci. Sociální a ekonomické jistoty se stanou nejistými, snad jenom láska přetrvá, tak jako vždy v dobách, kdy se vše hroutilo.
